Morálním vítězem je Zelenskyj

Z Oválné pracovny jsme viděli v přímém přenosu extempore ve stylu bosse vyděračského gangu. Bezprecedentní podlost. Namísto pomoci šlápnutí na krk tomu, kdo byl napaden a zraněn.

_{Nebo ještě jinak: Zkuste si představit, že vy sami potřebujete pomoc. A vám osobně by se stalo, že ten, koho jste v dobré vůli navštívili s prosbou o pomoc, by vás srazil a pokřikoval na vás, že takzvaně „nejste v situaci, abyste mu vůbec směli něco říkat“.}

Morálním vítězem je Volodymir Zelenskyj. Zachoval si mravní a osobní integritu.

Naopak, morální prohrou by bylo nechat se ponížit a podřídit se nepřijatelnému nátlaku směřujícímu k „dohodě“, v níž by Ukrajina naivně odevzdala všechno, avšak bez záruk bezpečnosti.

Ukrajinský prezident přišel slušně a přátelsky, opakovaně vyjádřil vděk za pomoc a přinesl nabídku – ochotu dát k dispozici nerostné bohatství Ukrajiny. A zároveň nabídl i know-how: obrovské zkušenosti lidí při obraně země proti přesile a brutalitě agresora.
Ukrajinská armáda jednoznačně patří k nejsilnějším a nejzkušenějším
v Evropě. Její zkušenosti mají obrovskou cenu a jsou (bohužel) zaplaceny mnoha životy. Ukrajina přináší oběti za nás za všechny a má obrovské zásluhy.

Morální debakl si v přímém přenosu, před očima celého světa, přivodili američtí hostitelé (Trump, Vance atd.) hrubiánstvím, jehož se jako hostitelé dopustili vůči hostu.

...
První část povídání v Oválné pracovně zní zdánlivě dobře, ale příčiny sporu, který propukl později, už v ní jsou naprosto zřetelné. Podstatou totiž zůstává ignorace oprávněného ukrajinského požadavku spolehlivých bezpečnostních záruk. Rozbor jednání z psychologického hlediska však napovídá, že zejména ve druhé části konverzace šlo ze strany hostitelů o drsnou nátlakovou metodu (útisk, gaslighting), s využitím celé škály manipulativních triků. Gaslighting ve své podstatě znamená, obrazně řečeno, „posvítit si na oběť zapáleným autogenovým hořákem“.

1/ Panovačná gesta navozující pozici převahy. (Nonverbální projev Trumpa i Vance byl v tomto ohledu naprosto „ukázkový“)
2/ Přehazování viny na oběť násilí a popírání viny agresora: „Sami jste si to zavinili“. (Je to vaše vlastní vina, že vás Rusko okupovalo a zabíjí vaše lidi).
3/ Pokrytecká manipulace: Trump a Vance se sami chovali k návštěvě hulvátským, ponižujícím způsobem, ale přitom obvinili z neuctivého chování hosta.
4/ Ponižující trik vynucování vděčnosti. Všimněte si v hovoru opakované „rozkazy“, jimiž Vance častuje Zelenského, aby poděkoval. Tyto „rozkazy“ se hulvátsky opakují, přestože Zelenský během rozhovoru mnohokrát vyjádřil vděčnost.
(Ale pokud dá host najevo, že se pouze chce domoci nejzákladnějších práv, zejména bezpečí vlastní země, je to prý od něj neslýchaná drzost.)
5/ Nátlak za pomoci bazálně citlivých pojmů a vyhrožování válkou: „Vy nechcete mír, vy nejste připraveni na mír“. „Zahráváte si s životy milionů lidí“. „Vy si tady zahráváte s třetí světovou válkou“.
6/ Povýšenecká deformace obrazu reality: Bez milostivé pomoci nás, „zachránců“ jste bezmocní: „nemáte žádné karty“.
7/ Cynické zneužívání obětí války k vydírání. „Musíte přijmout příměří (bez jakýchkoliv záruk), aby přestaly létat kulky a vaši lidé přestali umírat“.
8/ Taktika nadvlády: Přerušovat, nenechat hosta mluvit: „Ne, ne, už jste řekl dost.“ „Nejste v pozici, abyste....“ Vnucování hierarchického principu, při němž host není partnerem, ale podřízeným.
9/ Nátlak na kapitulaci pod záminkou „diplomacie“.
10/ Nemravné vytváření iluze, že napadená země – Ukrajina - Americe něco dluží.
11/ Vydírání ve stylu: „musíte poslouchat, jinak nedostanete nic“.
12/ Devalvace ukrajinského odporu: „Nebýt našich zbraní, tato válka by skončila do dvou týdnů“. Pokus vymazat zásluhy Ukrajinců, snižovat jejich nesmírné oběti při obraně vlastní země a její svobody.

Asi bych jen dodal, že po tom, co předvedli Trump a Vance, bude trvat hodně dlouho, než se Amerika znovu stane velkou.

Poznámky na závěr:
- Volodymir Zelenskyj neudělal nic jiného, než to, že přednesl stanovisko země, již zastupuje: Ukrajina nemůže přijmout příměří bez spolehlivých bezpečnostních záruk.

- Vyčítat Zelenskému odněkud z teplíčka a bezpečí, že prý v Oválné pracovně „situaci nezvládl“, by bylo naprosto zvrácené. Ukrajinský prezident situaci ustál, zachoval se čestně a statečně.
Volodymir Zeleskyj je mimořádnou osobností dnešní doby, zaslouží si obdiv a podporu. Zcela správně teď Ukrajině i jemu osobně vyjádřili podporu státníci z nejrůznějších zemí.

- Francouzský prezident a britský premiér jsou zcela právem chváleni za svoji diplomacii. Fajn. Není však vůbec fér srovnávat jejich pozicí s pozicí prezidenta Ukrajiny. Jak Francie, tak Británie jsou v podstatě v pohodě, daleko od válčiště, jsou na tom relativně velmi komfortně. Nejsou to napadené země, nemají na části svého území útočnou okupační armádu, jejich lidé netrpí noc co noc nálety a bombardováním.

A ještě nakonec: Představte si, že by v roce 1940 začal americký prezident jednat s Hitlerem „o situaci v Británii“ bez účasti ohrožené, den co den bombardované země. A prohlašoval by, že on není ani na jedné ani na druhé straně a „pouze chce mír“. Představte si, že by britskému premiérovi spílal do diktátorů a snažil by se vynutit ve Spojeném království volby. Kladl by si požadavky, že chce všechny britské zásoby uhlí. A kdyby Churchill v těžkých chvílích své země jel do USA vyjednávat, ponižoval by ho americký prezident takovým amorálním způsobem, jak to ten nynější dělá Zelenskému.
...

___________________________________________________________________________

...