Co dodat? Zatímco přechozí demonstrace stále byly v jakýchsi obavách, že se odněkud vyřítí jednotka VB či smečka milicionářů, ta poslední listopadová sobota i neděle probíhala v jakémsi okouzlení, že ta vytoužená svoboda je na dosah. Byla to i jakási demonstrace vzájemnosti. Vzpomínám si, že právě v tu sobotu, kdy přes hradní nádvoří kráčel kardinál Tomášek tak zábranu - čili jakýsi "kordon" před náporech tisíců věřících spolu dělali příslušníci VB spolu s ministranty i bohoslovci. Byla to krásná doba! Vrátí se ještě někdy?

Díky za tuhle vzpomínku! Tuším, že právě tehdy řekl kardinál Tomášek důležitá slova, že církev stojí při lidech této země. Do té doby bylo něco takového nemyslitelné. A kdyby se něco podobného odehrálo, následovala by, slušně řečeno, "velmi nerudná" odveta režimu. Zavzpomínal jsem ale na památnou návštěvu kardinála Casaroliho na Velehradě v roce 1985 na národní pouti u příležitosti 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje. Bylo tam podle dohadů 150000-200000 lidí. Poutníci vypískali komunistické funkcionáře (ministra kultury a místního okresního tajemníka), kteří se vnutili na tribunu a snažili se přejmenovat shromáždění na "mírovou slavnost". Pamatuji si, že tam bylo určité napětí, estébáci fotografovali ostošest a v postranních uličkách byla připravena hasičská auta s vodními děly. Uniformované zásahové jednotky vidět nebyly, ale myslím, že zcela jistě byly připraveny někde poblíž. Komunistická moc měla připravenou lest, když nechala pro kardinála Casaroliho přistavit oficiální vozidlo pro vládního hosta, s plánem, že ho budou vozit takzvaně "po vlastech českých a moravských" a okázale hostit, aby na velehradskou slavnost nestačil dojet. On však dobře věděl, s kým má tu čest. Nabídku odmítl a jel autem pražského arcibiskupství. Je docela možné, že kdyby pan Casaroli nebyl na Velehradě přítomný, tak by bezpečnost proti poutníkům zasáhla. Ale kromě všeho dalšího přijela na Velehrad tuším západoněmecká státní televize, což přispělo k obavám režimu z celosvětové ostudy v případě, že by se pokusil pouť násilně rozehnat.

„Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ — John Stuart Mill

Vašek

Naprostý souhlas. Svoboda neznamená bezuzdnost. Svoboda si vyžaduje silnou sociální a vztahovou inteligenci.

Oporou a ochranou svobody je například i blokování úmyslně škodlivých lživých zpráv, které mají destruktivní povahu, čímž masivně zasahují do práv a svobod velkého množství lidí. Úmyslná lež šířená jako nástroj destrukce společnosti a vztahů (tedy v podstatě násilí) má jednoznačně kriminální povahu. Prevence a pokud možno co největší eliminace kriminálních činů není omezením svobody, ale je naopak její ochranou.

Napsal jste to pěkně, Vaše fotky (i když zde je jen jedna) jsou vždy bezkonkurenční.

K té svobodě: Velmi dobře a rád si na svatořečení Anežky před oněmi 35 lety vzpomínám, stejně tak jako na ty první chvíle a mé pocity s tím spojené - jakýsi první závan toužebně očekávané svobody pro naši zemi.

Bohužel však následné události (t.j. události po roce 1990) spěly postupně k tomu, že jsme si té opravdové svobody moc dlouho neužili - za skutečně svobodné jsem považoval (a i to tak cítil) maximálně prvních 5 - 10 let po roce 1990, ty, jak my o něco starší říkáme, zlaté devadesátky.

Jaky presne typ svobody? Protoze to, co se tu delo v devadesatych letech bych opravdu nerad zazil znovu...

svoboda krast, vydirat, zabijet, ...

Marku, skvělý článek, není co dodat.

Moc děkuji, Tomáši!

Aspoň něco jsem sepsal a dalo by se určitě i víc a důkladněji.

Věřím, že se tu objeví další blogy k 35. výročí, věnované svobodě, její hodnotě a smyslu... A těším se i na diskuse pod nimi.

Skvělým tématem by mohly být současné odvážné ženy v politice, které jsou přesvědčivými zastánkyněmi normálního svobodného života bránícího se totalitnímu tlaku z východu. Například Kaja Kallasová z Estonska.

Karma.

Děkuji!

Pán Trizuliak, rada by som videla Vaše umelecké diela aj live, pretože ak takto vyžarujú tie virtuálne, tak potom naživo to musí byť pecka. Máte v sebe veľa pozitívnych emócii a vďaka, že sa viete i podeliť.

Dovolím si ešte malú úvahu. Sloboda sa často zrovnáva s vonkajšou slobodou. Slobodný je ten, kto môže bez obmedzení napĺňať svoje potreby. Hovorí sa o politickej neslobode, keď človek nemôže prejaviť svoje názory a o ekonomickej neslobode, keď si nemôže dovoliť viesť živobytie na uspokojivej úrovni.

Vonkajšia sloboda však nie je jedinou podmienkou slobody. Alkoholik, ktorý má bez obmedzení k dispozícii fľašu, nie je slobodný. Môže síce robiť, čo chce, ale je slobodné jeho chcenie? Volí si ho vedome? Možno to tak bolo na začiatku, ale vo fáze závislosti už chcenie prichádza z nevedomia. Prišiel o časť vnútornej slobody a svoje chcenia nemá pod kontrolou.

Tým chcem len vysloviť svoju domnienku, že okrem nás, nikto iný našu vnútornú slobodu obmedziť nemôže. Nepriznaním si tejto zodpovednosti sa paradoxne vnútornej slobode „zubami-nechtami“ bránime.

Janka, přesně tak!

Málokdo si toto bohužel uvědomuje, natož pak tu skutečnou, to jest vnitřní svobodu, žije.

karma

Karma zahřeje... Dík

Dík.

Děkuji za zastavení

Honzo, dík!

Zasloužená karma

Dík!