’’Milá Anežko’’... Poděkování za 35 let svobody

„Milá Anežko, děkujeme ti za ochrannou ruku, kterou jsi nad námi držela v listopadu 1989. Prosím, měj ji i nadále připravenou, třeba ji budeme potřebovat.“ (napsal V. Havel 18. prosince 2011, několik hodin před svým úmrtím)

...

Přemyslovskou princeznu Anežku prohlásil papež Jan Pavel II. za svatou 12. listopadu 1989 v Římě za účasti přibližně 10.000 poutníků z tehdejšího Československa. Pět dní poté přišlo přelomové datum 17. listopadu 1989. Události se pak den po dni valily rychle a nešlo je už zastavit. 25. listopadu sloužil kardinál Tomášek v Praze děkovnou mši za kanonizaci Anežky České. Zúčastnilo se jí na 50.000 věřících, (mnozí z nich zdaleka, z různých koutů naší země), kteří se po skončení obřadů přemístili ve velkém zástupu na Letenskou pláň, kde se konala nezapomenutelná demonstrace za účasti přibližně 800.000 lidí.
Tohle už nemohli zarazit ani ti nejzabedněnější soudruzi. Na rozdíl od událostí z ledna a srpna 1989, natož 17. listopadu, se tentokrát neopovážili sáhnout k pokusu o násilné potlačení. Naštěstí jsme se nestali skanzenem tupé komunistické brutality, jak se to bohužel v některých jiných zemích přihodilo.

.............................................

„Co už držíš, drž pevně. A co konáš, konej vytrvale a nikdy neopouštěj“
(Z prvního dopisu Kláry z Assisi Anežce České)
Bude asi užitečné připomenout, že přemyslovská princezna Anežka, dcera krále Přemysla Otakara I. a sestra krále Václava I. patřila k významným osobnostem doby. Rozvíjela dílo služby nemocným a chudým, měla dobré vzdělání, uměla psát kromě češtiny také německy, latinsky a italsky. Zachovalo se přes dvacet jejích listin zaslaných papežům Řehoři IX. a Inocenci IV. Měla vyvinutý smysl pro politiku a diplomacii: pro jejich lidský obsah a cíl. Významně se podílela na usmíření svého bratra Václava I. s jeho odbojným synem, pozdějším králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1249.

Svoboda je nesmírně vzácná a krásná věc - avšak nikdy není zadarmo, vždy si bude vyžadovat cílevědomé úsilí. Výše citovaná slova z dopisu sv. Kláry z Assisi se vztahují také ke svobodě: je třeba držet se jí pevně a vytrvale, nikdy se nenechat o ni obrat. Ve chvílích, kdy je svoboda ohrožená, je nezbytné reagovat velmi pevně a rozhodně ve věci její podpory a zachování
Což velice platí i pro dnešek, kdy se ve společnosti vytrácí paměť o době nesvobody a útisku. Mnozí spoluobčané jakoby tesknili po totalitním komunistickém režimu, jaké to prý tehdy bylo fajn a jak se prý tehdy dobře žilo...

Připojím vzpomínku od lidí, kteří v horách na polských hranicích přenášeli v osmdesátých letech do Československa nedostupnou, zakázanou literaturu. Jeden z nich říkal, že když ho pohraničníci zadrželi, měl zrovna v ruksaku výtisky knihy velice kvalitní a pěkné. Po zatčení následovalo surové, násilné vyšetřování, soud a vězení. Komentoval to tak, že i po letech je hrdý na to, že mu bylo dáno trpět za tak dobré, krásné knihy.

Vnější svoboda se rodí z vnitřní svobody. Otrocký duch nedokáže vytvořit nic skutečně velkého. Co má dlouhodobě platnou hodnotu a význam, se rodí ze svobody. „Milá Anežko, děkujeme!“

_________________________________________________________________________________
Doplnění na závěr, pod čarou:
„Svoboda, milý Sancho, jest nejvzácnější dar, jejž nebe lidem udělilo; jí nemohou se vyrovnati poklady, jichž v sobě chová země aneb skrývá moře. Za svobodu rovněž jako za čest může a má býti nasazen život...
...a opakem svobody jest otroctví největší zlé, jež lidi stihnouti může.“ ^{(Don Quijote de la Mancha / Díl druhý / Kapitola padesátá osmá)}
https://blog.idnes.cz/trizuljak/co-jsou-to-zapadni-hodnoty.Bg24080174

...

...