Myslím, že chvíle, jako byl rok 1968, jsou takový prubířský kámen charakterů. Je opravdu úcty hodné, projevit svůj názor v dobách, kdy hrozily - a také byly ukládány - ony "drakonické tresty". Ale víc si cením lidí, kteří bez řečí a zcela nenápadně pomáhali těm potrestaným, jejich rodinám, rodinám a vzdělancům, které skončili na ulici třeba jen proto, že byli v KAN 231, atd. atd. Ti možná už dnes nežijí, určitě nevystupují plamenně v médiích a nikdy nevykládali, jak to bylo tehdy těžké. Prostě jen pomáhají. A těch je hodně. Naštěstí. Dnes o té době nejzapáleněji mluví ti, kteří se narodili dlouho poté. Jinak děkuji za vzpomínku na hrdiny. Je skvělé, že je země mají, ale je smutné, že je potřebují. Zdravím.

Také jme měli a máme spoustu nenápadných hrdinů. Mezi těmi viditelnými bych zmínil kardinála Tomáška, který byl předtím dlouho "neviditelný", protože byl držen v internaci. Anebo filozofa Jana Patočku, který v byl v konečném důsledku utýrán dlouhým nepřetržitým výslechem. Vyšetřovatelé dobře věděli o jeho onemocnění a přesto jej neušetřili, takže to bylo něco jako "nepřímá vražda". Je pravda, že Jan Patočka zemřel až poté doma. Farář Josef Toufar byl dlouho "neviditelným hrdinou", protože jeho umlácení u výslechu se režimu podařilo na dost dlouho ututlat a jeho příběh byl zveřejněn až v roce 1968. Spousta "neviditelných hrdinů" o nichž veřejnost prakticky neměla žádnou zprávu, byla mezi kněžími a řeholníky pozavíranými do vězení na nelidsky dlouhou dobu... Teď jsem zmínil jenom namátkou některé hrdiny.

Moc zdravím, Dano, přeji hezkou neděli.

Ještě něco o opakovaných pokusech o lhaní ohledně agrese ze srpna 1968. Mnohem lepší by bylo jednoduše uznat, že agrese skutečně agresí byla a navázat tak na někdejší prohlášení Gorbačova a Jelicna.

https://zpravy.idnes.cz/kritizovany-dokument-zapada-do-linie-boje-se-zapadem-tvrdi-rusky-server-1o6-/zahranicni.aspx?c=A150602_113802_zahranicni_ert

Marku, opravdu si myslím, že slovo agrese bývá často politicky zneužíváno.

Byl třeba invaze USA do Iráku agresí? Někdo řekne, že ano a jiný, že ne.

Karma, ale je hrůza, jak ta probolševická svoloč nemá ani kouska studu.

Nestyděj se ani dnes

Vyskytli se v našem státě jedinci, s jejíž názory jste se asi nesrovnal. Nejde tu sice o stanovisko k 21. srpnu 1968, ale přesto:

Také Maďarská kontrarevoluce vyvolala u některých našich občanů naději na vrácení pro ně starých časů, ale sklaplo jim, kontrarevoluce byla likvidována a tím také zanikly všem těm lidem, kteří chtěli bezpracně lehko živi býti, všechny naděje. (http://www.suchelazce.cz/stranky/kron_1945_017 ) ̈

Kohopak asi podporoval kronikář v r. 1968: Bilaka, nebo Dubčeka?

A vy víte, koho kronikář podporoval? :-)

Asi netušíte, jak se kroniky psaly. Pokud text nebyl ideologicky v pořádku (poplatný normalizátorům), musel pryč a zápisy se psaly retroaktivně. Mimořádná pozornost byla věnována právě roku 1968.

Myslím, že byste těžko našel kroniku, v níž by někdo horoval pro obrodný proces a Dubčeka.

Karma.

Každé státní zřízení z principu sebezáchovy musí tlumit a potlačovat projevy, které ho ohrožují. Jakmile poleví, dochází krátce na to, k rozložení systému. U nás to zkusil Dubček. Povolil obruče a v tu ránu se určité skupiny podporované médii začaly chovat jak rozumu zbavení, ačkoliv realita tehdy nabádala k opatrnosti a zdrženlivosti. V SSSR Gorbačov povolil opratě a nerozborný svaz se rozpadl. Dnes se podobně tvrdé postupuje proti náznakům rasismu, i když jsou často jen reakcí na rasistické a nezvládatelné chování těch druhých. Státy totiž ví, že měkký přístup by mohl způsobit nedozírné následky a to si tehdy uvědomovali i v Kremlu.

Zločinné zřízení se drží u moci zuby-nehty zločinnými prostředky. Zločinný komunistický režim se v Československu držel u moci všemi možnými podrazy včetně vlastizrady.

Právní stát svůj "princip sebezáchovy" naplňuje dodržováním zákona.

Krásný rozhovor s Natalií Gorbaněvskou pro ČT24 jsem tehdy zhlédl. Pamatuji si a rád bych doporučil...

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091102/

Na http://www.echo24.cz jsou unikátní, dosud nepublikované fotky ze srpna ́68.

Marku, karma, je třeba o tom psát.

Díky Honzo, ano jsem přesvědčen, že o tom je třeba psát a opakovaně připomínat.

Je zajímavé, že Natalia Gorbaněvská mluvila v souvislosti s motivacemi, proč šla na Rudé náměstí protestovat, zejména o svědomí...

Pokud ti lidé přežili, a to ještě dokonce v dobré kondici, pak ta perzekuce, jistě nebyla tak silná, jak by bývala mohla být. Odmyslíme-li si nafouknuté příběhy a nabubřelé ego některých novinářů, mohlo jít snad jen o běžný postup, známý i z mnoha jiných států.