Krásné a překrásné financování volební veselky

Je to šťastná souhra - právě na apríla se ve zprávách objevují statistiky o finanční bilanci politických stran a o jejich volebních výdajích. Inu, pěkný příběh. Jarně pozitivní ovšem je, že se o financování stran vůbec veřejně mluví.

ODS uvádí, že utratila v supervolebním roce 2010 za kampaně přes půl miliardy (541,6 milionů). A prý jí zůstal rozpočtový deficit, 222,2 milionů po zdanění. (Zdroj např: aktualne.centrum.cz) Od sponzorů a dárců měla ODS v roce 2010 dostat 222,9 mil. korun. Dva největší podporovatelé ODS, Bakala a Jágr prý přispěli dohromady částkou něco málo přes 20 mega. Politologicky zajímavým údajem je, že pan Bakala přispěl na volební kampaně dalších dvou koaličních stran (VV a TOP09) několikamilionovými částkami, i když menšími než v případě ODS.

Volební kampaně ČSSD v roce 2010 stály ve srovnání s ODS polovinu (270 milionů), zato dluhy zbyly pořádné (325 milionů). Ovšem, ČSSD prý v podstatě dluží hlavně sama sobě, přesněji řečeno své vlastní společnosti jménem Cíl. A navíc ještě od této společnosti obdržela dar ve výši 30 milionů. Jendoduše, Strana Podnikatelka, která umí pro realizaci svých cílů najít nejvhodnější nástroje. Jak hospodaří firma Cíl a jaké má zdroje příjmů, by možná bylo zajímavé dohledat.

Věci veřejné mají rovněž dluhy a musely dokonce čelit návrhu na insolvenční řízení. Svobodný server Krysa Leaks tvrdí, že před vyhlášením insolvence je ochránili zelení, kteří by ani za nic nedovolili ublížit lesním zvířátkům, natož tak milým jako veverky.

Ze tří koaličních stran se drží v pozitivní bilanci TOP09 (plus 36.9 mil. korun). Buď se dějí zázraky a víra ex-lidovců hory přenáší, anebo je vysvětlení prozaické, utratili za volební kampaň méně, než státní příspěvek, který obdrželi. Zejména vzájemná kombinace obojího (víry a dobrého hospodaření) by byla velice sympatická a v Česku naprosto nebývalá. O akademickou kodifikaci takových výsledků se uvnitř koalice rozhořela zuřivá bitva: Ministr Dobeš je chtěl zařadit do své vlastní, originální učebnice etiky, zatímco pan Kalousek trval na tom, že vše patří do jeho připravované knihy: "Nové ekonomické cesty ve třetím tisícelietí". Výsostnou autoritou rozřešil spor pan kníže - zprávu vědecky zhodnotí jako první on sám osobně ve své přednášce o objevných metodách financování politických subjektů v době pozdního feudalizmu.

Milý údaj nakonec: V plusu 15 milionů korun je KSČM.

Zásadní otázkou zůstane, zda opravdu některé "velké" politické strany tak náramně a nekonečně věří svým velkým idejím, že je chtějí prosazovat i za cenu rizika, že přijdou na hunt. Tak příkladné sebeobětování by jim mohl závidět leckterý hrdina, kolik jich jenom zná lidská historie.

Aprílové žertíky stranou, z výše uvedeného je naprosto zřejmé, že opakování komunálních voleb v Praze se v žádném případě nemohlo dopustit. Ústavní soud by přeci nemohl naše velké hrdiny tak bezcitně dorazit. Hrozila by totální, 85% volební výhra TOPky, a v opozici by se hrdě vyjímali, s 15%, pouze komunisté, nikdo jiný... Takový katastrofický scénář si opravdu nepřeje asi nikdo.