Klekánice a strašidla v politickém zákulisí

Jakých odhalení se ještě dočkáme... Vypadá to, že naši veřejnou sféru řídí bludičky, hejkalové, zmizelí rytíři, nestvůry z hlubin, draci, ba dokonce i Děd Vševěd. Tajemno a vpravdě pohádkový duch se na překvapené občany valí ze všech stran - ještěže už skončila reklamní kampaň na vánoční nákupy!

Když Petr Nečas prozradil (v nedělní ranní pohádce na ČT24), že Ivan Langer je Klekánice, musela šťouralům od WikiLeaks spadnout brada. Na takové odhalení jsou i oni krátcí!

Podle premiéra je občan Langer pohádková bytost, která vlastně neexistuje a tudíž ani nemohla nahlížet (například) do policejních spisů. Když tento výrok zkusíme racionálně rozebrat, zjistíme, že vykroužkování všelijakých těch Polednic a Klekánic v květnových parlamentních volbách bylo zbytečné a neúčinné, je přeci nade vší pochybnost jasné, že nadpřirozenou bytost vykroužkovat nelze.

Druhým racionálním aspektem premiérova odhalení by mohlo být strašení drzého kluka: "Ty, ty, ty, Ráďo jeden zlobivej, když nepřestaneš, přijde si pro tebe Klekánice!

Třetím aspektem je detektivní rutina. Ví se, že Klekánice chodí večer, těsně po šesté. Vzhledem k tomu, že ministr strašidelného rezortu před několika dny tvrdil, že ona tajemná bytost nahlížela do vyšetřovacích spisů 10 hodin po jejich podání, lze z toho vydedukovat, že Libor Michálek odevzdal své oznámení na policii v 8 hodin ráno. K čemu taková informace je, neví ani sám bloger, snad to přispěje k větší tajemnosti příběhu.

K ostatním strašidlům jenom pár poznámek:

Bludičky českých luhů a hájů nevábí nešťastníky do bažin, jejich úkolem je obluzovat veřejnost. Jak se jim to nakrásně povedlo s bezhlavým rytířem Michálkem, kterého jednou provždy vyřídily, když na něj vytáhly temné obvinění ze sektářství. Ať žije středověk!

Hejkalové řádí v parlamentu. Je jich tam nalevo-napravo tolik, že občejný občan by odtamtud vyletěl hrůzou do dvaceti vteřin. Po Praze se údajně donedávna plížil jako noční stín jakýsi Voldemort, ale toto ohrožení bylo zažehnáno svěcenou vodou "aus Bémen". Neviditelní a nepolapitelní jsou upíři, které lid stydlivě podezírá, že jsou přisáti na státní penězovody. Koneckonců, jsou to bájné bytosti a jako takové rovněž neexistují. Děd Vševěd na to všechno hledí, mračí se, kroutí hlavou, ale na tak rozlezlou chásku už asi nestačí. A mezitím se ukázalo, že Smolíček Pacholíček není jedna pohádková postava ale hned dvě! Smolíčka Knetiga a Pacholíčka Fibingera někde drží jezinky zavřené v jeskyni a hned tak je asi nepustí - co kdyby kluci nadbytečně tlachali? Zatím už v zaprášených skříních ožívají kostlivci a začínají chrastit - jsou připravení vyskočit ven, jakmile bodrý krajánek Bárta pískne.

Žel, zatím nám tu nějak chybí Nebojsa, který by celé to pohádkové panoptikum navždy vypral ze mlejna. Či aspoň hloupý Honza by se mohl probudit ze spánku a praštit draka pěstí mezi oči...

Ještě by snad bylo možné uvažovat o tom, že napříště se strašidla nebudou vykroužkovávat. Namísto toho si pozveme do země čarovného myslivce (jen aby to nebyl velitel Europolu, Statečný Martínek), který aspoň některé ptáčky pochytá a okroužkuje, aby je každý, kdo je potká, poznal hned na první pohled. Pak bychom vlastně ani nemuseli tak úpenlivě čekat na pravidelné raníčky a večerníčky naší osvícené vrchnosti a na to, jaká převratná odhalení nám při nich budou sdělena.

Závěrem, bez žertování, odhalení šéfa vlády ve skutečnosti znamená, že celá kauza na Ministerstvu životního prostředí se definitivně odsouvá do říše pohádek.