Když soud potvrdí lumpárnu jako zákonnou věc...

Poznatek soudu, že předvolební manipulace s volebními obvody v Praze nebyla nezákonná, se dal očekávat. Účelové rozdělení města na podivné okrsky samo o sobě zřejmě nebylo v rozporu se zákonem. Je rovněž jasné, že by kvůli tomu nebylo možné vypsat nové volby, skutečná míra poškození tří menších stran by se těžko dokazovala nějakým exaktně vyčíslitelným způsobem. Snad jenom kdyby se vypsaly nové komunální volby pro Prahu, v nichž by se spočítaly hlasy absolutně, bez korekčního filtru způsobeného dělením na volební obvody. Ale kdo z občanů by se chtěl trápit s další agresivní kampaní?

"Velkostrana" až dosud většinově vládnoucí v hlavním městě jednoduše ukázala (znovu a pokolikáté už?) svoji aroganci a pohrdání veřejností. Dodatečně k tomu dostala i požehnání soudní moci.

Není pochyb o tom, že při manipulaci s okrsky šlo o nečistý trik, jehož cílem bylo znevýhodnit politické konkurenty. Je to čin zvevažující demokratické prostředí, i když provedený pod pláštíkem legálnosti. Asi jsme zapomněli na původní smysl slova korupce, jímž je zkaženost. Kromě zkaženosti penězi existuje i zkaženost mocí a je jedno, zda se projevuje pouze údajně malými prohřešky.

Soudu se v podstatě nelze divit, víceméně mohl jenom posoudit rámec psaného zkona. Domnívám se však, že alespoň v klasických demokraciích mohou soudy formulací rozsudku vyjádřit názor, který je vůči veřejnému mínění velice důležitý. Například, že daný čin sice není v rozporu s psanými zákony, ale je přesto nevhodný, či dokonce nebezpečný z pohledu obecných mravů a z pohledu ohrožení principů demokracie. Pokud soud jenom zopakuje literu zákona, znevažuje tím sám sebe a je vlastně zbytečný. To by přeci za něj mohl udělat kterýkoliv advokátní koncipient.

Divit se však musíme politickým komentátorům, z nichž většina půvabně vypráví o "legálnosti a standardnosti" podobných předvolebních tahů, protože se prý dějí i jinde. Copak jsou nefér praktiky v pořádku jenom proto, že se jich dopouštejí i jiní? Bonusové komentáře o tom, že změnu volebních obvodů demokraticky odhlasovalo zatupitelstvo a tím pádem je vše naprosto v pořádku, jsou ve své podstatě rovněž hloupé a nebezpečné. Historie zná mnoho případů, kdy se zdánlivě legálně, (pseudodemokratickým) většinovým hlasováním prosadily špatnosti. Jako takovou "menší lumpárnu" můžeme uvést třeba pendrekový zákon (1969 a 1989) v bývalém socialistickém Československu. Téměř to vypadá, jakoby mezi komentátory nebylo mnoho lidí s pamětí a vlastním svobodným úsudkem. Jakoby se někteří z nich až příliš snadno přikláněli k moci.

Zavedli jsme si u nás poměry, kdy silnější šikanuje slabšího jak se mu zlíbí. Jednou víceméně v rámci zákona, jindy za jeho hranicí. Bohužel to neplatí jenom v politice, ale i v dalších oblastech života společnosti. A značná část renomované novinářské obce to komentuje s pobaveným úsměvem. Vždyť je to jenom taková drobná, nevinná rošťárna, tak co? Jakoby šlo o klukovinu na úrovni nenápadného odkopnutí kuliček kamaráda kousek dál od důlku.

Jenomže podraz je vždy podraz, ať malý, či velký. V souvslosti s vládou jedné strany (v Praze i jinde) a se všemi jejími průšvihy to jenom dokresluje celkový nepěkný obraz. Jistě, v některých postkomunistických zemích je situace brutálnější, takže bychom si tu naši skvělou zemičku mohli sami před sebou spokojeně pochválit, ale je to omyl. I malé zanedbání nákazy může mít vážné důsledky

Varovné signály

Nejde jenom o zázračnou neschopnost orientace a samostatného úsudku jisté části novinářů. Vážné znepokojení vzbuzuje rovněž únik informací - o obsahu rozsudku se vědělo už den před jeho vyhlášením: http://domaci.ihned.cz/c1-48116190-rozsudek-soudu-o-zamitnuti-opakovani-voleb-v-praze-unikl-o-den-drive

Do celkového obrazu náramně zapadá kauza místopředsedy Nejvyššího soudu Pavla Kučery, který se s rutinním přehledem vyvlékl z kárného řízení kvůli zásahům do "kauzy Čunek". Celý ten příběh je značně záhadný. Byl to pan Kučera, kdo před časem, nelogicky sám proti sobě a s rizikem vlastního postihu, veřejně odvyprávěl průběh údajných ovlivňovacích schůzek. Pravděpodobně musel už tehdy vědět, že se mu za to nic nestane... A tak je třeba se ptát, komu a čemu takové bizarní intriky slouží. Mimochodem, celá ta záležitost má v sobě velké množství nevyjasněných, temných zákoutí, úniky z vyšetřovacích spisů, bezprecedentní policejní i mediální hon, podivné figury vyšetřovatelů s velice záhadnou minulostí (pouze jednou o tom mluvil Marek Wollner ve známém investigativním pořadu na ČT1), nevěrohodná a účelově měněná svědectví jisté dámy a záhadná role jejího právního zástupce, bývalého ministra spravedlnosti, atd. Faktem zůstává, že obvinění Jiřího Čunka z korupce se neprokázalo a je tedy z právního i občanského hlediska nevinný. Jako takového ho znají i spoluobčané z města, kde žije, jinak by mu nedali tolik preferenčních hlasů v komunálních volbách. Vypadá to tedy, že v jedněch případech se úzkostlivě dbá na literu zákona a jindy se pořádá hon na lidi na základě neprokázaného obvinění.

Abych nebyl nařčen ze škarohlídství, rád jsem přijal zprávu o vypsání nových voleb na někerých místech, třeba v Krupce. Můžeme být rádi, že alespoň nějaká (rozsahem menší, avšak nebezpečná) křivárna neprošla. Ale i tam to zase zavání podivným "legalizmem". Kupování volebních hlasů prý nejde právně postihnout. A tak se musel soud opřít o podstatně slabší argument ovlivňování voličů tím, že byli svážení k volebním místnostem a byli tak nuceni volit určitým konkrétním způsobem. Vždyť tím skutečným proviněním je úplatek za volební hlas! Odvážení zaplacených voličů je už jenom nástrojem, technickým dotažením daného skutku.

Konkrétní návrh na závěr se těžko hledá. Jako občané bychom měli být pozornější na podobné věci, vnímat je a pamatovat si. Musíme sledovat veřejné činitele jak se chovají a nedávat hlas těm, kteří se opakovaně, systematicky dopouštějí evidentních faulů, byť nepostižitelných zákonem. A novinářům bych ze srdce přál, aby byli zdravým rozumem společnosti, aby pomáhali občanům v orientaci. Aby nebyli usměvavými kýválky kdejaké "legální" nepravosti, ale důslednými strážci určité slušné úrovně společnosti. Což je, uznávám, role mimořádně těžká a nepopulární.