skoro bych řekla, že už někde, kde si dal i zvonek... rezignoval na tajemno, Trizuljak ho vyčmuchal v každém pidikousku svých záběrů... tak co už?:))

Radko, tajemno zůstává, Trizuljak nic moc nevyčmuchal, na to nemá!

Už jsem v příspěvku pod jedním z Vašich blogů psal o rozhovoru dvou teologů

Jeden z nich zmínil příběh o Abrahamovi, jak se mu zjevil Bůh, ale dovolil mu pouze, aby se mu chvilku díval na záda, protože při pohledu čelem, Bohu z očí do očí, by člověk shořel. Při fotografování vím, že se nesmím podívat do hledáčku, kdyby byl fotoaparát namířen přímo na slunce...

6. dubna 2019 22:12 -

Kunsthistorik F. Dvořák se vyjádřil v jednom rozhovoru, že to skutečné současné umění není ve Veletržním paláci, ale v ateliérech malířů. Vzpomněl jsem si na to u tohoto blogu.

Františka Dvořáka jsem měl rád a sledoval jsem například jeho cyklus o českém umění na ČT. Jeho odchodu je mi moc líto, ale měl už na to opravdu věk. V době bezprostředně po válce přátelil s mým otcem, který v Praze studoval. Oba tehdy patřili k tzv. "zvěrinovcům", kroužku studentů, kteří navštěvovali přednášky Josefa Zvěřiny a Růženy Vackové a dostávali od nich také určitou duchovní formaci. Což po únoru 1948 rázně skončilo... Kdykoliv jsem i po létech někoho ze "zvěřinovců" potkal, vždy vzpomněli na tu dobu, i na mého otce a na přátelství, které přetrvalo.

Ve zmíněném pořadu začínal František Dvořák své povídání většinou na Karlově mostě, pokud se nemýlím. S tím rčením velice souzním, každopádně si však sám žádné ambice na Veletržní palác opravdu nepěstuji. Ale moc Vám děkuji a přeji vše dobré, pane Pavlíku.

...ano, ztišit se a naslouchat srdci... v dnešní době je to opravdu problém, ale pokud se to podaří. Dík za hezké zakončení víkendu!

Máte pravdu, Otakare, to ztišení a naslouchání srdci vůbec není snadné. Taky mi to moc nejde, je to z rodiny těch cílů, které se zdají být nedosažitelné a lze se jim jen klopotně přibližovat Jedinou "útěchou" je mi, že se ze mne postupně stává jezevec. Moc mě nebaví vyrážet do ruchu světa, rád jsem zalezlý doma a tam občas je možné dosáhnout chvilky ticha

Já myslím, že nebe má sedm pater............ říká se...jsem v sedmém nebi ---

Asi to tak bude Sedmkrát děkuji za nakouknutí a přeji vše dobré.

Dík!

Moc pěkný fotoblog.

Co se otázky v nadpise týče, tak odpověď je jednoduchá: Bůh je všude.

V neděli dopoledne jsem chodíval běhat nebo na procházky do přírody. Jedni mí sousedé chodili v tu dobu do kostela. Když jsme se jednou v tu dobu setkali, tak se mne zeptali, kam jdu. Odpověděl jsem jim, že jdu do kostela. Podivili se, tak jsem jim vysvětlil, že jdu do přírody, že tam je přítomnost Boha cítit nejvíce. Paní se mnou velmi souhlasila.

Jednou se bavili Mojžíš, Duch Svatý a Ježíš, kam pojedou na dovolenou. Mojžíš navrhl do Jeruzaléma. Ježíš to zamítl, že ho tam ukřižovali. Tak Mojžíš navrhl do Vatikánu. Duch Svatý velmi souhlasil a řekl: tam jsem ještě nebyl.

Ten vtip je dobrý! Znám ho už dlouho, ale nevadí, opakování neuškodí.

Trošku sentimentální, život je tvrdší i s bohem, vždyť víte.

"Vím, že nic nevím". Děkuji za Vaši reakci, pane Stratile.

Snad se mi jednou podaří s fotografií zacházet stejně, jako to s ní umíte Vy pane Trizuljaku. V té první je vyjádřeno všechno, co jste napsal ve svém článku.

Moc děkuji za postřeh, pane Šiku. Taky se mi chvíli zdálo, že by k textu možná stačila ta první fotografie...

Píšete ve svém blogu moc pěkně o cti a odvaze. Četl jsem ho ráno a bylo to hodně povzbudivé, inspirativní čtení. Také další blogy od Vás jsou skvělé svým pozitivním laděním, děkuji za ně.

Moc hezké, slova i obrázky.

Děkuji moc

Hezké. Sákryš, tady je to dneska samej básník

Že bych taky něco svýho přihodil?

Sem s tím!