Jsou dny, kdy je lépe blogy nepsat, ani nečíst

Státní svátek vzpomínky na založení Československa k nim zřejmě patří a bude patřit.

Zatím máme dva "polistopadové" prezidenty. Podivuhodnou shodou okolností oba jménem Václav. Další podivuhodnou shorou okolností se jedná o protikladné postavy, které buďto přitahují sympatie, anebo vzbuzují zuřivé antipatie. Proč však někdo považuje právě den státního svátku za příležitost k veřejnému vylévání nevole vůči jednomu, či druhému, je mi záhadou. Nebylo by slušné a rozumné odpustit si alespoň v den státního svátku toto bizarní (asi nezbytné, folklorně-české) prskání jedovatých slin? Sváteční den je den spočinutí, snad se patří i trochu se zklidnit, přemýšlet o věcech, nahlédnout trochu hlouběji pod povrch, třeba i dopřát pokoje někomu, kdo nám jinak vadí...

Sváteční den poodhalil několik vážných důvodů k zamyšlení. Třeba zvláštní, až znepokojivý rozhovor na ČT24 s jedním z "rozdělitelů" Československa, Vladimírem Mečiarem. Anebo iracionální výběr zpráv ze Slovenska, s akcentováním protestu bagatelní skupiny lidí (prý jich bylo 20, ale to kamera neukázala) proti Masarykovu pomníku a úmyslně nejapné propojení na ještě pitomější kauzu kontroverzního pomníku knížete Svatopluka. Hlavní zprávou přeci byla skutečnost, že Slovenská republika se velice pozitivně přihlásila ke společné historii slavnostním odhalením sochy prvního československého prezidenta! Za takto pokřivené zpravodajství by měl asi každý normálně přemýšlející občan udělit veřejnoprávní televizi známku pět mínus. Co bylo cílem zpráv? Rozsévat neklid? Anebo samolibá povýšenost - jen se podívejme, v čem se ti naši bratříčci máchají? To už snad i pan Mečiar, v lepší části interview, byl o něco inteligentnější, když mluvil o dobrém, nadstandardním partnerství obou nově vzniklých států.

Ptám se, jakým právem dělají veřejnoprávní média reklamu malé, zcela bezvýznamné skupince podvratných imbecilů (těm, co protestovali proti Masarykovu pomníku). Kromě toho se naléhavě ptám, proč novináři nepátrají po tom, kdo ty hlupáky inspiruje a platí, aby takové provokace pořádali. Z historie známe celou řadu podobných afér, u nichž bylo jasné, že nešlo o žádné "lidové hnutí", ani o projev obecného názoru, ale o cílenou provokaci, kterou někdo zorganizoval. Jaké mohou být cíle a komu to prospěje? Anebo jinak, cožpak v naší milované televizi je jenom houfec nedovtipných, historicky i společensky nedovzdělaných redaktorů, kteří si nevšimli, že ve vztahu mezi dvěma bratrskými sousedy je za 92 let historie rovněž spousta dobrých věcí, že pozitiva drtivě převažují?

Zameťme si před vlastním prahem, aneb nepohoda nad černou horou

V den státního svátku nám naši TOP politici předvedli geniální ukázku svornosti: Pan premiér vzkazuje přes média ministrovi zahraničí své vlády, že mu je houby po tom, o čem se domlouvají s prezidentem. Jistě, kdyby premiér s prezidentem dělali rozpis, jak budou při rodinném dýchánku posazeni kolem bridžového stolku, bylo by zahraničnímu rezortu po tom fakt houbeles. Ale když se jedná o citlivé mezinárodní záležitosti, třeba o žalobu EU na náš stát kvůli divné zakázce na letadla pro armádu... Je dobře posílat takto veřejně ministra zahraničí do háje? A co takhle úcta mladšího (Nečase) ke staršímu (Schwarzenbergovi)? Pár dnů předtím se nová česká vláda "rozpočtové zodpovědnosti" zapsala do dějin tím, že jedním z jejích prvních strategických rozhodnutí bylo vydání nových státních dluhopisů - viz tisková konference dne 20. 10. 2010.

V Praze dál zvesela

Ve vztahu k doloženým desítkám milionů zázračných úspor na stavební technologi, jinak řečeno hrubého nedodržování projektové dokumentace, dostal Metrostav velice milosrdnou, kosmetickou pokutu. Přitom však nebyl nikdo popohnán k osobní zopovednosti. Trojí propadení raženého tunelu ve městě, vinou prokázaného svévolného zanedbání, není to náhodou trojnásobný trestný čin veřejného ohrožení par excellence? A neměla být hnána k zodpovědnosti rovněž dozorující firma - neměla by vrátit peníze za své nekonané služby? A neměli být odvoláni konkrétní radní, či úředníci z magistrátu? Převelkou koalicí velkostran ODS + ČSSD v našem hlavním městě se zřejmě zase na pár let všechno (nejenom Blanka, ale i jiné tunely) kulantně zahladí a sláva naší politické kultury se už brzy dotkne hvězd.

Hodně jízlivě bychom mohli fabulovat, že pozdvižení 20 demonstrantů u Masarykova pomníku v Bratislavě iniciovaly nějaké české "supertajné služby", aby se odvedla pozornost naší domácí veřejnosti od skutečných palčivých problémů.

Jednoznačně pozitivní zprávou z 28. řína jsou důstojné tváře nových nositelů nejvyššího státního vyznamenání, veteránů II. světové války a vězňů komunistického režimu. I přes silné poznamenání stářím jsou to většinou obličeje, do nichž je radost pohlédnout. Je v nich něco krásného, dobrá zpráva pro dnešní dobu. Charakter a statečnost platí stále. Bohužel se však po jejich boku, mezi dalšímí oceněnými najdou smutné výjimky, jak tomu bylo letos u pana Knížáka, který jakoby se vysmíval veřejnosti - prý je "kontroverzní osoba vyznamenaná kontroverzním prezidentem". Touto dvojí negací sám dobře popsal svoji povahu a své postoje k české kultuře...

Mám řešení, v den státního svátku si dopřeju klid, napíšu a zveřejním své postřehy až 29. října. Jistě se mezitím vynoří zvěsti tak naléhavé, že obsah mého mudrování už bude zcela neaktuální