Jistě, pane ministře!

U ministra vzdálené cizí země zvoní v devět ráno telefon. Mrzutě se probouzí: "Proč voláte? Hrál jsem do půl třetí licitovaný mariáš, dejte mi pokoj!"

"A vůbec, kdo volá? Cože, zrádce?!!!? Kterej, od nich nebo od nás? Aha... ne zrádce, ale Poradce, tak to jo. Promiňte, ještě jsem trošku rozespalej. Co se děje?

Tiskovka v deset? Co sdělujeme? Už je konečně vyhazujeme z koalice? Aha, to ne... Tak máme v plánu zpražit je a poslat do horoucích pekel? Taky ne? Máme na ně nějaké kompro? Taky ne... No to je divný... O čem tedy bude tiskovka a je užitečná pro naši partaj?

Cože??? Dnes máme sdělit národu, že vládneme? To je zbytečné, ne? ... ... ??? Aha ... Ále, no tak dobře, napište mi pár vět,  jakože fakt opravdu stále vládneme, nic se neděje, všechno je v pořádku a reformy jdou úspěšně kupředu. Deficit je stále lepší a lepší... Zkrátka, všechno nám to pěkně roste pod rukama. A přidejte tam pár takovejch těch... však víte, důvěra veřejnosti, zodpovědnost... Hlavně zařiďte, aby nebyly žádné dotazy, na to není čas... Nepusťte tam kverulanty, co by se chtěli ptát na prázdné fondy, zaškrcené kohoutky a kauzu Limpopo... Prmpomo ... To je jedno ... A bacha na rétoriku o kmotrech, to  bych se musel rozzuřit!

Na pozítří honem sežeňte něco pořádnýho, co vytasíme na ty... Jak říkal Vlado za starých časů: Nepřítel, úhlavní nepřítel, koaliční partner ... Ať máme zase normální, pořádnou tiskovku jaksepatří!"

Poradce (optimisticky): "Jasně, to víte že jo, pane ministře!"