Myslím si, že v 90.letech byla dost velká šance na urovnání vztahů mezi námi Ruskem. Přispělo k tomu i to, že Gorbačov v prosinci 1989 uznal, že obsazení Československa v srpnu 1968 bylo chybou (údajně s tím chtěl vyrukovat už v roce 1987, ale čeští komunisti ho od toho odradili, protože ta hrouda másla na jejich hlavách byla moc veliká). K dalšímu oteplování došlo za vlády Jelcina a přispěl k němu třeba i film Kolja. Češi v té době byli podle mne docela náchylní k tomu, na všechno zapomenout. Všechno zkazil Putin svým návratem k doktríně nepřátelského Západu a obnovením studené války, přičemž se ani moc "nevycajchnoval" ruský lid, který Putina udržuje u moci a v referendu v roce 2020 mu většinou 78% hlasů umožnil vládnout až do roku 2036.

Dík, velmi s Vámi souzním v tom, co píšete.

Za Gorbačova a Jelcina byla šance...

Žel, v ruském lidu byla živena propaganda, že nás v roce 1968 zachraňovali, ale zde je prý vraždila kontrarevoluce. Když tady nějaký voják zahynul při nehodě či na důsledek šlendriánu, anebo byl popraven za porušení vojenské kázně, domů k rodině putovala zpráva, že hrdinně padl v boji proti československé kontrarevoluci

Jakýsi pamětník oné "spasitelské výpravy" k nám dokonce psal, že zde osobně byl a že zůstává po celý život hrdý na to, že nám pomáhal.

I kdyby se Rusko změnilo, tak odpustit možná, zapomenout nikdy.

Vašek

Ono i neveřejné, niterné odpouštění (byť by bylo jednostranné, tedy opravdivě prožité jen na straně odpouštějícího) je velmi zdravé a úlevné. Člověk jím sám na sobě udělá kus prospěšné práce a taky se mu lépe spí

Jinak, co se týče zapomínání: Kdybych měl v patře nad sebou souseda, který opakovaně a s oblibou hází lidem na hlavu květináče a kusy nábytku, tak na to nesmím zapomenut. Musím zůstat napozoru v zájmu vlastního přežití.

Naprostý souhlas!

Pražské jaro 68 nazrávalo už nejméně 5 let před tím. Pozvolna se tu a tam podařilo někomu vyjet na Západ, starší generaci se postupně začal tolerovat jazz, mladým máničkám a chuligánům ten jejich bigbít a rokenról, začaly být čtivé Literární noviny, Plamen, Světová literatura, do kin se občas dostaly i západní filmy, přišly rehabilitace nevinně odsouzených, povolovaly se příbuzenské návštěvy ze Západu a na Západ. Avšak železná opona zůstávala stále pod proudem, bez přestávky střežená samopalníky se psy. Kdo neměl nějaký moc závažný škraloup, mohl se dostat k pasu, výjezdní doložce a pár drobným, aby skrz ty dráty projel jednou z několika málo oficiálních bran. Ostatní měli smůlu, dokonce je i 21. a 22. srpna chytali pohraničníci poblíž drátů a ve velkém je tatrovkami sváželi do vnitrozemí na služebny VB.

Československo bylo již od 20. let Rusy ovládáno především přes ideologicky omámené umělce, intelektuály a politiky, kteří jim naletěli nejprve na růžové obrazy o pokroku a šťastné budoucnosti pro všechny, dokládané vědeckým "učením" mudrců z východu, později prosazovaným a vynucovaným jako dogmatické náboženství a jen "děda Zradílek" (arm.gen. LS) Rusy v létě 68 varoval, že jejich případný vpád na mnoho generací poškodí účinnost jejich metod u nás i ve světě do té míry, že nás pak budou muset ovládat prostřednictvím pologaunerů a polointeligentů, které bude nutno více hlídat...a Čechy varoval, ať nekladou odpor, protože on Rusy dobře zná a ví, jak na středoevropské poměry nečekaně brutálně, masově a rychle se změní na velmi zlé bestie, vyžívající se v bolesti a neštěstí oponentů ...a Bohumil Hrabal poznamenal, že "...neuvěřitelné se opět stalo skutkem..."

Odhodlání ukrajinské mámy je jasným sdělením.

Vám, Marku, karma.

Palce a srdce pro tu mámu...

Marku, dík!

Zasloužená karma i když poněkud smutná.

Teraz som počúvala zaujímavý podcast. Rozhodnutie zďaleka nebolo jednoznačné a nerozhodného Ukrajinca Brežneva o potrebe zásahu presviedčali aj súdruhovia z ďalších krajín. Jednotlivé krajiny socialistického tábora sa však k invázii stavali rôzne. Dokonca ani Kremeľ nebol od začiatku jednotný. Brežnev si pravdepodobne uvedomoval, akú trvalú ranu zasadí agresia do československo-sovietskych vzťahov. A preto spolu s pomerne rozhľadeným ministrom zahraničia Andrejom Gromykom zo začiatku nad inváziou váhal. Rumuni boli proti. Ako prvý navrhol Rusom ,vojenské manévre v Československu‘ totiž práve bulharský vodca Todor Živkov.Pravda, až po tom, ako ho k tomu v apríli 1968 v Prahe naviedol Drahomír Kolder.Z predstaviteľov komunistických strán ostatných štátov boli najhorlivejšími podporovateľmi invázie šéf poľských komunistov Wladyslaw Gomulka a Walter Ulbricht, vodca tých nemeckých v NDR. Naopak, šéf maďarských komunistov János Kádár sa pokúšal Dubčeka varovať ešte tesne pred inváziou. Stretol sa s ním na vlastnú žiadosť na poloficiálnej schôdzke 17. augusta 1968 v Komárne. Ale nakoniec Maďari Brežnevovi svoje vojská poskytli.

Na tomto nedemokratickom spôsobe rozhodovania krásne vidíme, aký diametrálny rozdiel bol medzi Varšavskou zmluvou, ktorá vznikla ako útočné zoskupenie (vznikla už v roku 1955, zanikla v roku 1991) .

Brežněv byl Ukrajinec ?

Narodil se ruským rodičům na Ukrajině a k ukrajinskému původu se nijak zvlášť nehlásil. Psal se rok 1968, byl to sovětský politik.

Jenom ke konstrukcím, že Brežněv byl Ukrajinec a tudíž za všechno zlo mohou Ukrajinci. Lenin prý měl tatarsko-kalmycké předky, Stalin byl Gruzínec, nebo dokonce ani ne Gruzínec, ale příslušník ještě jiného národa žijícího na území Gruzie, Dzeržinskij byl Polák, Trockij se původně jmenoval Bronštejn a byl ze židovské rodiny. A Puškin měl předky afrického původu. Mohli bychom tedy vršit komické, infantilní teorie, že Puškin nebyl ruský básník, ale africký. A za všechno zlo, které se napáchalo v bolševickém Rusku, později v SSSR, vždy může nějaký jiný národ... A za současnou válku proti Ukrajině může Šojgu, takže Rusko je z obliga, žejo

Pán Trizuliak, ja vás rada čítam a pozerám vaše fotoreporty, ja som iba napísala výcuc z podkastu, vôbec by ma nenapadlo, že sa toho jedného slova dakto chytí. Nebolo to tak myslené a díky za pochopenie.Pekný zbytok dňa želám.

Výborně napsané, Marku

Moc děkuji! Nejlépe by asi bylo, kdyby se podobné texty psát nemusely... Jenže člověk si nemůže vybírat realitu, do níž se narodil a žije v ní.

Smutná karma.