Jeden den Ivana Děnisoviče a jeden den Oleha Sencova

"Že bych brzy opustil vězení a šťastně žil v Kyjevě, tomu už nevěřím. Neznamená to ale, že se budu kát a ukončím hladovku," napsal Oleh Sencov své sestře.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Mezi intencemi totalitního systému a intencemi života zeje propast"
(Václav Havel v Moci bezmocných)

.......

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vzpomněl jsem si dnes na Alexandra Solženicyna. On byl kdysi také vězněn na Sibiři (jako nyní Oleh Sencov). Také to byl jen "drobný mraveneček" proti obludnému soukolí totalitní moci. A pak se objevila kniha Jeden den Ivana Děnisoviče, která zasáhla prakticky celý svět a možná mnohým otevřela oči.
Vzpomněl jsem si také na Václava Havla a jeho knihu Moc bezmocných. A to ve zvláštní souvislosti, při sledování rozhovoru s kubánským knězem - mimochodem také vězněm totalitního režimu, pro změnu kubánského - který řekl, že pro politicky perzekvované lidi na Kubě byla často pomocí a posilou Havlova kniha Moc bezmocných. Další informace, která v rozhovoru probleskla, mě vůbec neudivila: Také na Kubě měl komunistický režim trestně pracovní lágry. Vida, jaké překvapení! Vzdor rétorice o novém humanizmu a opravdovém zájmu o člověka, vzdor kecům o a nezměřitelné hodnotě lidské práce, komunistické režimy budovaly a udržovaly lágry, v nichž se hodnota lidského života rovná nule a hodnota lidské práce je sražena do bláta proměnou na práci otrockou. 

Jak to souvisí s tragickým zauzlením života Oleha Sencova? Také je to zdánlivě jen jeden malý človíček. Pouhý mraveneček proti soukolí bezbřehé a bezcitné moci. Rovněž je vězněn na Sibiři - (jaký div!)  
"Vysoce humánní režim" mu nedovolil návštěvu kněze, ani zástupců organizace Amnesty International. Oleh Sencov velmi pravděpodobně nenapíše knihu srovnatelnou s Jedním dnem Ivana Děnisoviče anebo s Mocí bezmocných. A přesto má i Sencov moc bezmocných. Je hlasem svědomí a jím také zůstane. 
Mocní tohoto světa si ani neuvědomují, jak jsou bezmocní v tom nejpodstatnějším. V tom co dělá lidskou bytost lidskou bytostí. Podle aktuálních zpráv se zdá, že "Jeden den Oleha Sencova" na této zemi se chýlí ke konci. Zdá se, že "šťastný konec" není ve výhledu. Ale ani kdokoliv z nejmocnějších mužů dnešního světa nemá moc nad vůlí a svědomím jediného malého človíčka, pokud si ten človíček nenechá svoji vůli a své svědomí vzít. 

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/uz-neveri-ve-stastny-konec-vezneny-sencov-napsal-zavet-selha/r~b6a72acab5a311e8acf3ac1f6b220ee8/

......

.......