Moc pěkné.

Děkuji, pane Kynčile. Fandím Vašemu fotografování, ať se i nadále daří!

Krásné houby zobrazené jako by měly duši.

Živá příroda mě fascinuje. Nevím, zda mají houby duši, ale moc rád jsem si kdysi četl v knize Teilharda de Chardina "Chuť žít". Zní to málem jako dětinská otázka: Kde se vzala ta "chuť žít" zaznamenatelná snad u všech živých organizmů? Někdo možná řekne, že to přeci zařídila evoluce, či tak nějak... Ale myslím si, že opak je pravdou: "Chuť žít" je motorem evoluce živých organizmů. "Chuť žít" je vede k přizpůsobení změněným podmínkám... Myslím, že pozorovat v přírodě tu její radostnou symfonii života, (plnou chuti žít), je krásný a velmi optimistický zážitek.

Takže Marku. Dnes jsme vyrazili. Dva koše + kapuce bundy. Bohužel tak 2/3 babky, pak slaďáci, nějací kováři a asi 10 praváků (bílých hřibů). Já navrhoval zkusit ten Váš recept s jakýmikoliv hřiby, žena trvala, že to udělá výhradně z těch praváků.

--

No, co budu povídat. To byla neskutečná dobrota. Recept ukládám do svéhp zlatého fondu. To snad bylo i lepší než mé oblíbené řízečky. Jediná vada na kráse - ten plech se tak zcvrknul, že to byla spíše jednohubka .

--

Ještě jednou díky.

Tomáši, děkuji za tak skvělé zprávy. A jsem rád, že Vám recept chutnal, myslím si, že je to fakt dobrá záležitost. Nejraději mám tu hustou smetanovou šťávu na dně plechu. V ní je nádherně koncentrovaná chuť a vůně praváků. A ta je sotva čím nahraditelná. Je nejlepší, když se zadaří péct jenom praváky a nic jiného. Jasně, hřiby se při pečení scvrknou, ale zase je to "hustý materiál"

Fotografie, ale hlavně ty hříbky jsou nádherné, a trochu Vám je závidím - i když jich mámdoma ještě tak tři hrsti nasušených v pytlíku.

A z pilnosti přidám kousek poezie - básničku z dětské knížky, kterou si pamatuji od svých předškolních let. (Nejsem si jista autorem, ale zdá se mi, že spisovatelka Leontýna Mašínová).

Vzhůru cesta, dolů cesta, mezi nimi háječek,

a v tom hájku pod borůvčím roste mladý hříbeček.

Rozvalil se pohodlně do mechové polštáře,

širokánský hnědý klobou stín mu vrhá do tváře.

Hřibe, hříbku, skrč se trochu do mechové podušky,

najde-li tě naše teta schová si tě do nůšky.

Pokrájí tě, usuší tě, bude veta po tobě,

schová si tě do pytlíku k nasbírané zásobě.

Děkuji!

Vy máte krásné houby. Já mám na zítra také připravený blog o houbách... Teď si nejsem jistá...

Rád Vás povzbudím, ničeho se nebojte. Blogů o houbách není nikdy dost.

Už se těším!

Bohaté úlovky, Marku!

Bohumíre, díky moc

Marku, jistě víš, správný houbař chodí kvůli konkurenci do lesa ještě za tmy s baterkou v ruce to je on

Baterka je blbá, protože tak houbař prozradí ostatním, kde hříbky rostou!

Díky Marku, ráda jsem si k Vám odskočila - od čištění hub.

Dano, mám radost z Vašich "starostí", protože čistit houby je krásná starost

Představte si, že na fotkách je den, kdy měla moje maminka nedožité 93. narozeniny. A s mojí paní jsme našli v lese 93 praváků. Vzpomínal jsem na maminku intenzivně, jakoby byla s námi těšila se s námi, protože ona měla houbaření a chození losa strašně ráda.

Ničím jiným, než lesem, v těchto dnech nežijeme. Takovou úrodu jsme ještě neviděli (a to už něco pamatujem)Je to radost, když podarujem lidi, kteří nemají tu možnost do lesa zavítat. Ale naživo, je přece jen nejlepší. Marku, Vám díky za tu krásnou atmosféru

Jitko, naživo, přímo v lese je to úplně nejlepší. Ta radost a krásný čistý vzduch! Člověk se nádherně proběhne, prodýchá, má tělocvik a kupu radostí z nálezů

Marku, to je pohlazení krásou. Jsem Vám vděčná, že je možné si fotografie rozkliknout, protože pak u toho hlazení předu jako kočka.

Zdeňko, Vaše slova mě těší. Bavím se a předu radostí už v lese, pak doma při čištění úlovků a klohnění jídel s houbami, Mezitím je prohlížení fotek a nakonec se znovu bavím při skládání blogu. Říkám si, že to moje blbnutí se přeci nemůže nepřelít i na internetové návštěvníky

Tak moc díky za odezvu a přeji Vám krásný víkend