Co jsou to západní hodnoty?

„Svoboda, milý Sancho, jest nejvzácnější dar, jejž nebe lidem udělilo; jí nemohou se vyrovnati poklady, jichž v sobě chová země aneb skrývá moře. Za svobodu rovněž jako za čest může a má býti nasazen život...

...a opakem svobody jest otroctví největší zlé, jež lidi stihnouti může.“ (Don Quijote de la Mancha / Díl druhý / Kapitola padesátá osmá)

^{Pokud bychom chtěli za každou cenu trvat na vzájemně protikladných pojmech „západní hodnoty“ a „východní hodnoty“, pak se nabízí spolehlivé rozlišení: Svět západních hodnot je ten, kam lidé utíkají ze světa východních hodnot. A svět východních hodnot je ten, do nějž se lidé jaksi vůbec, ani náhodou nehrnou. Takhle to platí už dlouhá desetiletí a dodnes se to nezměnilo.}

1/ Ve skutečnosti nejde až natolik o geografické vymezení, jde o hodnoty obecně lidské: Svoboda ruku v ruce se zodpovědností. Úcta k životu, úcta k člověku, jeho svobodě a jedinečnosti.
V březnu 2022 odsoudilo Valné shromáždění OSN ruskou agresi proti Ukrajině drtivou většinou hlasů napříč celým světem. Svět tím jednoznačně potvrdil nepřípustnost agrese mezi státy, postavil se za mírové soužití založené na platnosti mezinárodního práva, za právo každé země na svébytnou existenci a vlastní svobodný vývoj. Nejsou to hodnoty pouze „západní“, jsou celosvětové.

„Podivuhodný řád Vesmíru je ve velkém rozporu s řevnivostmi, rozbroji, hádkami, sváry a nepořádky, které panují mezi lidmi.“ (Jiří Paďour)

2/ Zásadní rozlišení je mezi svobodou a otroctvím. Mezi úctou a neúctou k životu. Totalitní systém je otroctví – koncentráky jsou dnes například v Číně a Severní Koreji a (poněkud zmodernizovaný) systém gulagů dosud zůstal v Rusku. Úmrtí politického vězně Alexeje Navalného v jednom z ruských lágrů je svojí podstatou úplně stejné, jako byla úmrtí politických vězňů v totalitních sovětských lágrech.
Ti, kdo v totalitním systému vládnou, otročí zlu. A nutí ty, jimž vládnou, aby žili a chovali se jako otroci. Viditelným příkladem totalitního otrokářství je ruská vojenská taktika: způsob, jakým ruští velitelé posílají na jatka kvanta vlastních vojáků systémem „nas mnogo“.

3/ Totalitní říše jsou slabé. Násilí není skutečná síla. Násilné odstranění politického oponenta je projevem slabosti. Nelidská surovost, k níž se satrapistické režimy pravidelně uchylují, není projevem síly; je projevem slabosti signalizující nepřítomnost hodnot. Nepřítomnost normálního, zdravého lidského obsahu, který by lidé mohli ze své svobodné volby normálně a pokojně přijmout. Lenin brzy po uchopení moci zjistil, že ve skutečnosti nedisponuje žádnou takovou silou a přesvědčivostí, aby získal lidi pro bolševickou ideologii. A tak se rozhodl pro masové vraždění těch, kdo ji odmítali přijmout. (Podobně i Stalin vládl především pomocí teroru pravidelně ve vlnách opakovaného).
Ukazuje se tím analogie se současným přístupem Ruska k Ukrajině. Rusko nemá v rukou žádnou hodnotu, například přátelství a přejícnost, jíž by si Ukrajinu nějak získalo a přesvědčilo, proto se rozhodlo pro ničivou vyhlazovací válku proti ní.
Tím více ale je vidět, jak důležitou západní hodnotou je svobodná vůle, s níž je spojen princip dobrovolnosti. Platnost mezinárodního práva, nepřípustnost válečné agrese jednoho státu proti druhému, samostatná svébytná existence každého státu. Naprostá svoboda a dobrovolnost, např. ve výběru, k jakému mezinárodnímu společenství chce daný stát náležet.
Přesně to je jeden z principů, vůči němuž „svět východních hodnot“ chce násilně prosadit tzv. „svoji hodnotu“ zvůle a násilí v mezinárodních vztazích: „posunování hranic“, zabírání území, vydírání, zasahování do demokratických procesů a násilné nucení jiných států, aby se podrobily a proti své vůli se nechaly přičlenit k světu, k němuž náležet nechtějí.

4/ Dilema je stále stejné: nesvobodný, totalitní svět se opakovaně vnucuje jako údajná plnohodnotná či prý dokonce lepší 😃 alternativa vůči životu ve svobodě.
Svobodný svět a hodnoty, na nichž stojí, je pro totalitu neustálým ohrožením, něčím, co uniká její moci a nemá nad tím kontrolu; něčím, co totalitní režim neumí a ani nechce svým občanům dát. Proto se například komunistický svět po druhé světové válce uzavřel železnou oponou; vytvořil jedno obrovské vězení, zavřel do něj své vlastní občany a soustředil se na nevražení, či dokonce přípravu války proti svobodným zemím. Fakt, že totalitní komunistický svět se svojí „nabídkou“ neuspěl, má jednoduchou příčinu: Byl celý postaven na nucení, neměl žádnou skutečnou hodnotu, jíž by si lidi získal. Jednoduše: Nechtěli jsme žít ve vězení.
„...žádná zbraň na světě není silnější než vůle a morální odvaha svobodných mužů a žen...“ (Ronald Reagan)

5/ Jedna z linií příběhu „západních hodnot“ začala už dávno, když se perská říše pokoušela podmanit si a zničit řecké demokratické státy. Ty státy nebyly dokonalé, byly často vzájemně rozhádané; ve srovnání s monolitní válečnou mocností vypadaly slabé. A přesto se ubránily. Ukázala se vůle a morální odvaha svobodných lidí. Po porážce agresora nastalo období velkého rozkvětu řeckého antického světa, včetně architektury, výtvarného umění, literatury, filosofie i objevů v matematice a fyzice.
Určitou analogií by mohla být situace po druhé světové válce, po rozdrcení nacistické říše a její ideologie. Upevnila se demokracie a svobodný život v řadě zemí. A zejména evropské národy nalezly nový, předtím nebývalý způsob mírového soužití, který se postupně vyvinul až k institucionálním formám, viz Evropská unie. Přátelské, mírové soužití mezi zeměmi je rovněž jednou z podstatných západních hodnot. Totalitní říše přátelskou spolupráci neznají: dle známého bonmotu znají jen ty, koho si už podmanily a ty, na něž si dosud netroufly zaútočit.
Tím více se zviditelňuje další z důležitých západních hodnot, jíž je spolupráce svobodných zemí při zajištění bezpečí a mírového života.

...

Hodnoty svobodného světa stojí na pozitivním pohledu na člověka. Přes všechny slabosti a potenciální či skutečná selhání je člověk stvořen k dobrému. V knize Genesis je příběh o zahradě, do níž je člověk uveden a zároveň též pověřen úkolem, „aby ji obdělával a střežil“. Odtamtud vychází péče o svět a řád v něm, zodpovědnost, činorodost, svobodná iniciativa, úcta, svoboda svědomí, schopnost samostatně rozhodovat, pečovat o vlastní svobodu a její rozvoj stejně tak jako o svobodu jiných. A dbát vždy znovu o dobrou lidskou formaci, vychování a vzdělání.
To vše se může rozvíjet jen tam, kde platí zákony a je neustále kultivováno prostředí právních hodnot. Je to pravý opak anarchie, fanatizmu a „bolševické“ zvůle. (Podle ovoce se pozná strom: Můžete mít jakou jen chcete rétoriku o údajně „pravicových konzervativních hodnotách“, ale když podnítíte rozvratný bolševický útok na Kapitol, tak jste rozvratný bolševik a žádný pravicový konzervativec).

Jednou ze základních západních hodnot je respekt k zákonu, který se ve svých základech stále odvíjí od Zákona: od Desatera.
Skutečnost, že svobodný svět trvá na platnosti mezinárodního práva a odmítá válečnou agresi jednoho státu proti druhému, se opírá o Desatero.

...

(Text je souborem poznámek. Nečiní si nároky být úplnou systematickou studií a ani nepředstírá, že by „svět západních hodnot“ byl jakýsi dokonalým rájem na zemi. To určitě není. Je jako zahrada, o niž se třeba se stále starat.)

...

...

...

...

...