Co je mezi nebem a zemí, vodami a poli

Postupné zavírání Deníku z karantény. Záznam z toulání mezi básněmi a krajinou ... Na nebi, v polích, na vodní hladině a v básních je zapsána svojí podstatou stále stejná zpráva ... Snad, snad opravdu důležitá pro život ...

...

...

"Směrem pak na pól,
psáno je
Kolébka; Cesta; Hořící Kniha; Loutka; Okno;
Ale na jižním nebi,
čistě jak v dlani požehnané ruky
To jasně zářící
písmeno "M"
značící Mateřství a všechny Matky."

(Rainer Maria Rilke, z Desáté elegie)
 

...

...

...

...

...

...

...

"Země,
ty milá,
tak dobře.
Ach věř,
není mi třeba
dalších tvých jar,
by získala sis mě.
Bez výhrad,
hlasuji pro tebe zdálky."

(Rainer Maria Rilke, z Deváté elegie)

...

...

...

...
(Miroslav Kemel, Za naší stodolou)

...

...

(...)
"Blýsknou se ve slunci,
pomalu padaj k zemi,
do větru šeptám:
s Tebou lépe je mi

Něco jsem pochopil,
na něco neměl dost sil,
do něhy vracím se 
vždyť z ní jsem se narodil
cítím, že v tuhletu chvíli se uzavřel kruh
Proto za naší stodolou
v louži koupe se Bůh"

(Miroslav Kemel, z písně Za naší stodolou)

...

...

Z jedné přednášky kardinála Tomáše Špidlíka mi utkvěla v paměti pasáž o pravdě. Latinské slovo veritas prý svojí etymologií naznačuje, že pravda je to, co je před naším zrakem skryté, neuchopitelné. Řecké slovo aletheía prý znamená, že pravda je to, co se našemu poznání postupně odhaluje. Zatímco výrazy ve slovanských jazycích jako jistota, istota,  istina atd., mají prý ve svém sanskrtském kořenu příbuznost se slovesem dýchat.  Což by podle pana Špidlíka mohlo znamenat, že nejde na prvním místě o neustálé spekulace, nejde o filozofické definice a dohadování o nich: pravda je podstatně spojená se životem: je tím, do čeho jsme ponořeni, v čem žijeme a co dýcháme. Pravda je dechem našeho života. 
Osobně se mi líbí představa, že tři popsané výklady pojmu pravda (vyjádřené slovy veritas, aletheía a jistota) nejsou jeden vůči druhému v protikladu. Vzájemně se podporují a dohromady tvoří plnější, kompletnější obraz.

...

...