Chemie duše a čtyři post-vánoční pohádky

My ani vlastně za nic nemůžeme. To náš organizmus si prý jenom tak sám od sebe vyrobí nějakou tu příslušnou chemikálii, díky níž jsme samočinně šťastní, nezvratně zamilovaní, spokojení, zbavení stresu, anebo třeba zhusta adrenalinově naštvaní.

Docela rád bych proto navrhnul přátelům psycho-bio-chemo-technologům, aby objevili a popsali dvě nové specifické substance. Jedna z nich by se mohla jmenovat „zbytečný NA-serotonin“ a druhá třeba „endorfin laskavého nadhledu“.

V jednom městě (pohádkově daleko od Prahy) se v prosinci odehrál neskutečný příběh. Okolí centra bylo obleženo auty lidí, kteří se vydali na předvánoční nákupy. Sem-tam někdo zaparkoval trochu nestandardně, místa bylo málo. Mohlo to klidně skončit dárky od městské policie, krásnými svítivě červenými botičkami zn. Santa Claus. Namísto toho našli řidiči za stěračem kartičku. Stálo na ní: „Hlídáme vaše auta a přejeme pěkné svátky“.

Druhá pohádka je o televizní show několika vysoce populárních Václavů těsně po Novém roce. Protože novoroční projev pana prezidenta Václava Klause už byl rozebrán více než nadbytečně, zastavím se jenom u náruživého sporu kolem jednoho komentáře. Jedni spílali moderátorovi nedělního pořadu, že oslovoval Václava Havla „pane prezidente“, druzí ho za to chválili. Naštěstí mnozí správně argumentovali, že dané oslovení je namístě. Tituly jako „prezident“, jsou zkrátka navždy a jejich používání patří k základní slušnosti.

Třetí pohádka je o hračkách a ve skutečnosti je to „veselá historka z natáčení“ jistého svátečního pořadu. V nádražním podchodu se rozložili stánkaři, málem se ani nedalo projít. Stovky asijských hraček blikaly, poskakovaly a popojížděly, mašinky houkaly, kočičky mňoukaly a točily se dokola, pejsci štěkali a dělali přemety vzad. Jeden z účinkujících připravovaného pořadu tam chvilku stál, nevěřícně hleděl a pak pronesl: „K tomu už ani nejsou potřebné děti, ty věci si hrají samy!“

Čtvrtá pohádka je z předvánočního parlamentu. Bzučící, mňoukající, blikající a hopsající poslanci se nápadně podobali soběstačným hračkám. Křiklavý stánkařský kolorit a uvnitř levné baterie. Je to bohužel hra, která vánocemi neskončila, zřejmě to bude pěkně dlouhá koleda na pokračování. A tak vlastně ani nevím, který endorfin by na ně šlo nasadit. Snad aspoň dvě tři kapky umírněného, normálního stavu mysli a zázračnou substanci dětské nevinnosti.

Nakonec snad přeci jenom dostaneme od našich vyvolených zástupců třeba tento vzkaz: "Dobře hlídáme veřejné peníze, občané můžete klidně spát, vše je v naprostém pořádku"