České umění v exilu a co jsme za 20 let (ne)stihli napravit

Mnohé se napravilo, či aspoň zahladilo samovolně, normálním během života. Dnes je možné bez problémů cestovat a lidé se setkávají svobodně, tak jak potřebují.

Kontakty s Čechy žijícími venku se často dějí spíše na občanské platformě, cestou neformálních přátelských aktivit. Významných emigrantů žijících v zahraničí si málokdy povšimnou státem  podporované instituce. V případě výtvarných umělců by to mohla být Národní galerie, například v podobě promyšlené sbírkové koncepce. Nemluvím o jednotlivých výjimkách, mluvím o systémovém zájmu, který u nás dlouho chyběl a ne všechno je dosud tak, jak by mohlo a mělo být.

Blýská se na lepší časy. Na přípravě akce, o níž chci podat zprávu, mají významný podíl Československý ústav zahraničí Praha a Centrum pro československá exilová studia Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

V těchto dnech skončila v olomoucké Galerii G obsáhlá výstava vídeňského okruhu českých výtvarných umělců, pod názvem „ČESKÉ UMĚNÍ V EXILU – WIEN“ připravená ve spolupráci odborného tandemu Ivo Barteček (FFUP Olomouc) a Jiří Hastík (Unie výtv. umělců Olomoucka). Vystavujících je 25 a po kulturní i umělecké stránce představují silný celek, jehož výpověď o době a jejích okolnostech je skutečně reprezentativní. Až na malé výjimky pocházejí všichni z exilové vlny po roce 1968, z doby „normalizace“. Někteří z nich byli "normalizováni" tak, že je do zahraničí vyštvala Státní bezpečnost pomstou za podpis Charty 77. V této chvíli ale nejde o rekriminaci událostí více než 30 let starých. A také nelze paušálně idealizovat celou tehdejší emigrační skupinu. Je zřejmé, že každý měl svůj nezaměnitelný osud, svá dramata, občas i tragický rozměr, téměř jako některá z postav od Dostojevského...

Co bylo na vystavujících vidět zřetelně:

-        Jsou to lidé, kteří se ve světě neztratili, naopak se v něm dokázali prosadit a zaujmout významnou pozici na umělecké scéně

-        Nikdo z nich nepůsobí zahořkle, naopak, silně převažuje otevřenost a přátelská vstřícnost

-        Jsou dobře informováni o dění u nás. Není jim lhostejné a vidí nám pod pokličku. Jejich odstup a nadhled by nám občas mohl pomoci najít řešení v těch našich domácích žabomyších válkách

Zájem domácí veřejnosti o kulturní a intelektuální přínos české emigrace rozhodně je, při vernisáži bylo v galerii nabito. Mezi jmény citované vídeňské sestavy jsou významné osobnosti české kultury, například Eugen Brikcius, prozaik, básník, esejista, výtvarný umělec, scénárista, průkopník konceptuálního akčního umění, signatář Charty 77, který působí ve Vídni od roku 1980 (viz katalog k výstavě: České umění v exilu – Tschechische Kunst im Exil – Wien, autoři Ivo Barteček a Jiří Hastík, vyd. Agentura Galia Olomouc, 2010)

Závěrem snad jenom to, že v Olomouci, na domovské půdě tamního mezinárodně aktivního uměleckého sdružení (http://www.uvuo.eu) se na podzim roku 2010 zdařila pozoruhodná kulturní akce doprovázená příjemnou přátelskou atmosférou.

Pro více informací můžete nahlédnout na odkaz: http://www.uvuo.eu/historie_soubory/2010/exil/exil.htm