Celej den extra záchod kvůli jednomu chlapovi

Slunce, jarní dopoledne. Kavárna na hlavní ulici je k prasknutí zaplněná krásnými stříbrovlasými babičkami.

Z kadeřnictví rovnou na kafíčko a zákusek. Všechny stolky jsou obsazené, téměř nikde ani jedno volné místo. Za to asi může ta strašná Fyjálova drahota 😃

Na scénu vstupuje stříbrovlasý dědeček. Na první pohled zmatený, hned ve dveřích se otočí a prchá vyděšeně pryč.
Jiný stařík, asi otrlejší nátura, přeci jenom vstoupil do jámy lvové a někde dokonce i místečko k sezení našel. Taky si dal kafíčko a zákusek. Pak se vydal směrem k WC... Odněkud z prostoru kavárny se ozval hlas jedné
z krásných stříbrovlasých babiček: „To je děs, tady je k dispozici celý den extra záchod pro jednoho chlapa!“

...

Venku, jen kousek opodál, tak zvláštně stydlivě ve stínu za rohem sedí osamělý starší pán na vozíku. Jedna z „kavárenských babiček“ projde kolem něj, ale zpomalí a vrátí se zpět. Pozdraví ho, dá mu nějaké peníze... On potichu poděkuje. Potom se najednou rozzáří a hrdě vyjede. Zaujme pěkné, přímo prestižní místo na výsluní, u vchodu do kavárny.

......................................................................................................................

_{Následují dávnější fotografie, kavárenské i nekavárenské, z různých míst a zemí. Nejsou přímou ilustrací k příběhu, slouží spíše k dokreslení nálady.}

...

...

...

...

...

...

...

...