Bouřkoduhokrááása

Dík!

Paráda!

Byla to asi v neděli paráda i tady. Akorát já nefotil, anžto když se tu ty buřiny začly ozývat, ausgerechnet jsem byl na střeše a snažil se dopucovat okapové rýny. Když si to pak hromyblesky dolomozily blíž, radši jsem slezl a zalezl. Byl jsem už sice lecčím, a hromosvodem ještě ne, ale taky holt nemusím mít všecko.

Ovšem byl jsem promoklý a zaprasený, i zacouval jsem namísto focení do vany. Tak díky, Marku, že mám aspoň tenhle report.

PS: Ty rýny jsem pak dopucoval až převčírerm.

Vladimíre, taky někdy prchám. Zvláště z vikýře, který je v těsné blízkosti hromosvodu. S tím bych se hrozně nerad ztotožnil.

Bouře na nebi má své kouzlo, přestože následky jsou někdy velmi zlé.

Ach ano, následky bouří jsou někdy velmi zlé. Lepší je probírat fotky doma v bezpečí, byť by byly bouřkové. Jednou jsem někde zastavil a vylezl, že vyfotím divoce se blížící bouřku, ale už za chvíli jsem se hnal zpátky do auta, abych se ukryl.

Marku, předvolební bouře mě nechávají chladným, ale Vaše fotografie to je jiné kafe

Davide, předvolebním potyčkám se vyhýbám zdaleka, málem víc než dramatickým bouřkám v přírodě. Před jedním i před druhým je radno klidit se do bezpečí

Krásne...pripomína mi to text Oskara Petra: Znáš nebe bez mraků a mraky zase bez nebe. Stříbrnou vodu řek, a zázraky jménem les...

Zasloužená karma

Díky!

Mrak, který prackama svírá slunce.

Jo, jo, bouřkový mraky si moc dovolují!

Vaše fotky přesahují rámec tohoto prostoru. Ale to vy samozřejmě víte.

Jako vždy .

Moc děkuji!

Úchvatné!

Dík!