Big Brother z Ameriky všechno fantasticky zařídí, Evropa má prý jen držet hubu a krok

Máme tu překrásný „nový narativ“: Údajně není třeba dělat nic jiného, než držet palce Trumpovi, který čestně a charakterně dojedná mír na věčné časy.

Bude to neopakovatelně úchvatné, prostě emejzing

EU se nemusí do ničeho míchat, světlá stezka je už na obzoru. Hlavně ať se evropské země věrně drží NATO, když to dokonce říká i gróf Orbán. Půvabné je, že ochotničtí herci, kteří brojili proti ohavné imperialistické organizaci, jejíž rozšiřování je ohrožením mírumilovného Ruska, teď pějí píseň věrnosti. Natotata!

Zatímco Evropa se nemá marně a hloupě zdržovat s nějakým svým posilováním, vždyť by to prý uškodilo jejím občanům! 😃
Stačí, když budeme svorně fandit Trumpovi ze zadních lavic pro bídáky, do nichž nás posílá s. Vance, jsa jat nebeským osvícením. „Emerický“ Big Brother to všechno sám za nás vyřídí společně s Putinem. To se ví, že pěkně a charakterně, se vší počestností!


Jen aby bylo jasno: EU má být dle putinotrumpských představ úplně vynechána z jednání o Ukrajině: o příměří a pozdějším míru, o zárukách bezpečnosti, budoucnosti Ukrajiny a poválečné pomoci.
Putin Ukrajině nabízí, že jí možná milostivě ponechá Oděsu v případě souhlasu s kompletním záborem čtyř oblastí na východě, které si Rusko nárokuje a samo si v Dumě jednostranně odhlasovalo, že mu to už patří. Na věčné časy a nikdy jinak, že ano.
Dále si Putin při stávajícím jednání o příměří klade podmínku, že evropské země musí okamžitě ukončit veškerou pomoc Ukrajině. On si „příměří“ představuje jako totální kapitulaci Ukrajiny, její sražení na kolena a bezbrannost. A spolu s tím co největší oslabení evropských zemí.

...

^{Jsem z generace narozené pár let po skončení druhé světové války. Po tvrdých válečných zkušenostech našich rodičů a prarodičů jsme od nich převzali touhu žít v míru, byli jsme vedeni k odmítání války a násilí... Ale růžové období to nebylo, žili jsme v bloku, který byl agresivní, neustále se připravoval na ničivou konfrontaci se svobodným světem. Byla to ryzí schizofrenie: rétorika o míru a nenávistné štvaní v každé větě. Vyhrožovali jsme, že „nenasytné chřtány imperialistů zalijeme naší mírovou ocelí!“ 😃
V roce 1990 se zdálo, že říše zla končí, že se skutečně odehrává proměna k lepšímu. Ale bezprostředně následující vývoj signalizoval něco úplně jiného. Tanky ve Vilniusu a vojenský puč, který smetl Gorbačova. V roce 1994 začal ruský útok na „nepoddajné“ Čečensko, které vyhlásilo nezávislost a odmítlo se vrátit do úchvatné bratrské náruče. Přes mnohé varovné signály jsme možná až příliš dlouho zavírali oči nad ruskými agresemi (nejenom proti Čečensku a Gruzii) a nalhávali jsme si, že je to kdesi daleko od nás...}
...

Možná hlavní pozitivní věcí na současném vývoji je probuzení evropských zemí. Trvalo nám to dlouho, ale teď už nelze ztrácet čas... Budeme silní. Právě nyní je třeba maximálně pomoci Ukrajině, aby byla dostatečně silná a ubránila se ruské agresi. Teď je třeba připravovat se na veškerou pomoc a podporu, včetně nezpochybnitelných bezpečnostních záruk pro Ukrajinu.

A nakonec: naše věrnost Severoatlantické alianci se nejlépe projeví tím, že budou její evropské členské země soudržným, spolehlivým partnerem, který obstojí. I kdyby se třeba nejaká současná či příští „baba Maga“ zbláznila a utekla.

...