Krásné.. můžu se zeptat, čím fotíte?

Děkuji za nakouknutí. Fotím převážně Canonem 5D Mark II. A objektivy mám staré, většinou ještě z analogové doby.

Přeji Vám hezký den

Krásné fotografie, skutečně. Zahradníčka znám velmi málo. Vámi uveřejněné ukázky mi místy připomínají Šiktancovo Město jménem Praha, což je jedna z mých nejoblíbenějších básní. Díky.

Myslím, že Zahradníček je málo známý také proto, že dlouho bylo možné čerpat pouze z jeho tvorby před uvězněním. A také proto, že komunistickým režimem byl, slušně řečeno "velmi neoblíben". Ve školní látce neexistoval, stejně tak.jako nebyl za komunistického režimu propagován. Podobné to bylo s publikováním jeho díla (výjimečně něco v šedesátých letech, zejména v jejich druhé půlce a posléze konce 80. let.) Básnická sbírka Čtyři léta vyšla v roce 1969.

Žel, Jan Zahradníček zemřel nedlouho po návratu z vězení, v říjnu 1960. Stačil po paměti zrekonstruovat část své tvorby z vězení, která se stala obsahem sbírky Čtyři léta. Obrovským štěstím je nález Zahradníčkova vězeňského sešitu v roce 2017 https://www.lidovky.cz/kultura/nalezeny-vezensky-s...

Více pak byl Zahradníček publikován až od konce 80. let a později. Mezitím ale nastala jiná doba, spojená mimo jiné i s určitým poklesem zájmu o poezii.

Velice Vám děkuji za zastavení a vlídná sova, pane Pavlíčku.

Překrásné fotky, které ladí dokonale s básní Marku. Je samozřejmě depresivní, bouří se, vzdoruje. Já bych ale v téhle vyděšené době spíš zkusila nějaké téma, které dodá odvahu a radost. Ze všedních dní, všedního dne. Je krásné, jak jste toto téma zpracoval, ale myslím, že nás čekají těžké časy. Proto bych byla pro optimismus a humor - ty přeci u nás v Čechách zabíraly vždycky. Jinak moc zdravím na Hanou. Na Vaší slavnou 1.st avenue.

Dobrý den, Dano, velice Vám rozumím. Strach se jistě nevyhýbá ani mně a mým blízkým. Ale zároveň naslouchám rozumným hlasům, které naznačují, že je potřebný průnik dvou postojů: Nenechat se ovládat strachem a zároveň velmi pevně zachovávat nezbytnou opatrnost a sebekázeň.

A přiznám se, mám to těžké v jedné věci. Včera jsem napsal humorný komentář k obtěžujícím "obchodním telefonátům" a hned na mne vyjel jeden kamarád, že se věnuji dle něj hloupým margináliím a unikají mi prý vážné věci, které se dějí. Snažím se řídit při psaní vlastním svědomím a kdybych psal na přání různých lidí, co si oni myslí, že mám psát, stejně bych nevyhověl všem. O důvodech, proč jsem zvolil Zahradníčkovu báseň Znamení moci. jsem něco naznačil v odpovědi panu Vodvářkovi, kousek níže. Když čtu Zahradníčka pozorně, pak je jádrem jeho textů naděje, která prosvítá přes smutek a tragickou dobu, která jej taky osobně velmi zasáhla.

Možná právě proto, že je taková doba, potřebujeme - jako lidé a i jako daná civilizace - na chvíli se zastavit, nehonit se za tisícerými zábavami, které nenahradí pravou radost. Radost nerovná se radovánkám. Potřebujeme resuscitovat duši a nechat ji znovu dýchat. Teď nás zastavila virová epidemie, je tedy možná čas i na reflexi a na vnitřní uzdravení, které je důležitější, než zdraví fyzické. Sám ale nemám rád nějaké okázalé postění se zachmuřenou tváří, napsal jsem o tom blog na začátku postního období. Moc děkuji za vaše slova, přeji Vám radost a naději - a pevné zdraví Vám i Vašim blízkým

Marku, to je síla.....

Je to síla, Tomáši, máte pravdu. Při čtení Zahradníčkovy básně jsem si zároveň uvědomil, že je postní období, které je mimořádně zesílené děním ve světě a v naší zemi: Například krizí na řeckých hranicích a nezbytnými restrikcemi kvůli hrozící epidemii viru. Že všechna ta omezení mohu vnímat vědomě jako součást postního období. Také mezitím překládám aktuální článek od jednoho italského publicisty, který je komentářem k epidemii viru a voláním po obnově skutečných evropských hodnot. Zkusím o něm taky poreferovat zde, pokud přijdu na rozumný způsob, jak to udělat, abych prostě jen nekopíroval článek celý, ale spíše jej nějak "převyprávěl" a komentoval s ohledem na kulturní pozadí naší země.

Díky a karma

Moc Vám děkuji, pane Vlasáku, za zastavení a příznivý ohlas. Přeji hezký, pokojný den.

Karma, a opět nádhera, Marku.

Dík! Jako už opakovaně, tyhle krásné básně mají sílu, stále mě inspirují.

V podání Radovana Lukavského, zvlášť působivé.

https://www.youtube.com/watch?time_continue=17&...

Máte pravdu. Je to mimořádná věc. Velice děkuji za připomenutí. Radovan Lukavský měl k Janu Zahradníčkovi velkou úctu.