Dum spiro spero

.

Vašek

Ano, je to tak, Vašku

Marku, ze srdce děkuji za básně Jana Zahradníčka. A za Vaše krásné fotky i za Vaše nádherné vitráže.

Jsou potěchou oka i ducha.

Děkuji moc, Tomáši.

Krásné...a komunismus byl krvavý omyl dějin 20.století.

Myslím, že silným znamení naděje je i fakt, že komunizmus nevyhrál. K výhře mu nepomohlo ani násilí, ani brutální umlčování lidí, kteří se s ním nemohli a nechtěli ztotožnit.

Pokusy se žel i dnes opakují, jakoby se někomu chtělo protahovat ten krvavý omyl do 21. století. Zrovna dnes ráno jsem poslouchal rozhovor s paní, která byla vězněná v ruském neo-gulagu za polárním kruhem za údajně "lživé informování" o agresi proti Ukrajině. Na svobodu se dostala v rámci výměny mezi Ruskem a svobodným světem. Říkala, že tam bylo běžnou praxí vypínání topení v době nejhorších mrazů. Tedy, praktický komunizmus ve skutcích, bez ohledu na vnějškové přebarvení režimu na údajně cosi jiného. Mezi utrpením vězňů v lágrech z padesátých let a tím dnešním, v lágrech za polárním kruhem, není žádný rozdíl.

Ale zahlédl jsem naději v té paní, která se nenechala zlomit, vydržela útrapy a zachovala si jasnou mysl. Nebyla v ní žádná zloba.

Krásné fotky i verše. Renč napsal ve vězení Popelku Nazaretskou, a vznikla tam i báseň Bohumila Robeše:

...padají hvězdy na dráty

je jich tam na tisíce

a já zde v drátech zajatý

váži je do kytice

Ta kytice je pro vás

vy lidé tam na druhé straně

I když jdeš smrti vstříc

musíš jít odhodlaně...

To je nádherné a silné, díky!!!

Ty básně a text jsou skvělým doplňkem, ohromně autentické

Moc děkuji za reflexi, zdálo se mi nelehké skloubit všechny tyto věci do jednoho smysl dávajícího celku.

Marku, připomínáte mi syna i tátu ...

též čarují přes objektiv fotoaparátu.

A když je řeč o naději ... pohodové svátky přeji.

Davide, moc děkuji za přání, rád je opětuji!

A zavzpomínal jsem na svého tátu, který fotil od mládí. V mnohém jsem převzal nadšení pro fotografii právě od něj. Nebyl to jeho hlavní profese, ale velká záliba, která provázela nerozlučně jeho umělecké povolání. Později jsem zdědil i jeho fotoaparáty (ještě na svitkový film). Když někdy v rodinných archivech narazím na jeho fotografie, vždy žasnu.

Jako vždy - krásné, poetické, nostalgické!

Posílám pozdravy z Vašeho rodného kraje, přeji krásné a pokojné sváteční dny...

To je moc hezké, Marku. Jen na šestém obrázku, jak je v okně nějaký stín, mě napadlo, že by tam mohla být silueta kočky.

Honzo, vzhledem k tomu, jak u nás všudypřítomně kraluje a řádí černý kocour, zjevení jeho siluety na fotce nelze jen tak nějak jednoduše vyloučit

Krásná slova krásnými obrazy ozdobena.

Moc děkuji!

Krasne fotky

Díky!