A jéje, už to tu máme zas!

Folklór nadávání na prezidenta a nekritické chvály, občas i docela zdařilé parodie. Dva-tři klidnější názory s pokusem o nadhled a věcný rozbor.

Neomylným instinktem je rozdělení na zavilé nepřátelské tábory, které na sebe vzájemně metají invektivy. Vynikají v tom zejména odvážní anonymní diskutéři. Zásadová válka o výklad prezidentova projevu se ale bude vést jenom do té doby, než naskočí nové kontroverzní téma. O to se ani nemusíme starat, přijde samo a tak brzy, že se ani nebudeme stačit divit... Možná hned po Otázkách Václava Moravce se do krve posekáme o to, co měl a neměl říci exprezident Václav Havel.

Jistě, vděčnost pana Kalouska po novoročním hradním projevu se dala více než čekat, podobně jako (už asi příslovečné) Sobotkovo hřímání. Oba tyto postoje patří do našeho momentálního politického folklóru a jsou předem natolik předvídatelné, že bychom o ně mohli opřít nový, kreativně cimrmanovský faktor stability. Jsou to jednoduše konstanty, které nemohou zklamat.

Z věcné stránky bych se klonil ke kladnému hodnocení projevu Václava Klause. Reformy jsou nezbytné a potřebujeme stabilní vládu k jejich provedení. Rovněž potřebujeme klid a pozitivní nahlížení světa kolem sebe. Pokud se dokážeme odosobnit a vzít prezidentův projev jako obecné téma, či program, docela to jde. Doma jsme ho pozorně poslouchali a několikrát vylétla do vzduchu otázka, zda je to všechno říkáno upřímně a pravdivě, či zda to náhodou není předem důkladně propočtená politická kalkulace. Neodvažuji se soudit, většinou tíhnu k tomu, že připisuji lidem spíše dobré a rovné úmysly, i když bez naivního idealismu. Koneckonců, prezidentský novoroční projev by měl být klidný, konstruktivní a pozitivně-státnický.

Jak naznačil jeden z komentátorů, druhá část projevu vzbuzuje jisté otázky a pochybnosti. Musíme je zkoumat pokud možno s odhlédnutím od osobních sympatií a antipatií vůči řečníkovi. Jednou z těch otázek je míra občanského (či odborářského) protestu. V obecné rovině má prezident pravdu, organizovaná vyhrůžka masovými odchody lékařů je vydíráním. Na druhou stranu, všechny dosavadní vlády odkládaly reformu zdravotnictví a jednoduše spoléhaly na to, že lékaře udrží na uzdě odkazem na jejich závazek vůči pacientům (což je také vydírání). Kriticky rozebrat bychom měli závěr prezidentova projevu. Je vážnou otázkou, kde je v demokratické společnosti míra škarohlídství a kverulantství a kde máme co do činění s oprávněnými občanskými protesty, které nesmí umlčovat nikdo, ani prezident.

Zakončil bych sentencí Vlasty Buriana z jedné na Silvestra promítaných filmových vesloher: "Lezu nahoru pomalu a opatrně. Von totiž na špici fouká pěkně ostrej vítr. A to aby se jeden opravdu pořádně držel!"