13. březen, události, vzpomínky ... A kde je naděje

Jan Patočka. Dana Zátopková. Českoslovenští hokejoví reprezentanti odsouzení v roce 1950 k drakonickým trestům. Výročí zvolení papeže Františka... To vše na pozadí nouzového stavu v zemi, vynuceného virovou epidemií. 

...

"...duchovně odpovědný člověk, jenž bez ustání sám sebe vzdělává, by si měl neustále připadat jako na bitevním poli, kde může každou minutu očekávat, že bude muset nasadit vlastní život." (Jan Patočka, Péče o duši II.)

...

13. března 1977 zemřel Jan Patočka. Je pravdou, že měl zdravotní problémy, avšak právě to StB při dlouhém nelítostném výslechu úmyslně ignorovala a snažila se zlomit jej stůj co stůj. Chtěli jeho slabost zneužít. Dokonce ani poté, co byl Patočka ve vážném stavu hospitalizován a ležel na smrtelném loži, neměli brutální pohůnci nad ním slitovnost. Pronikli do nemocničního pokoje a dál se pokoušeli o jeho výslech. Ve své typické perverzní mluvě tomu však říkali "vytěžit zájmový objekt".
Ale ve světě existuje spravedlnost. Zapomenuti budou trýznitelé i jejich hanebnost. Ani netuším, zda si v budoucnu někdo vzpomene na ně a na jejich jména. Zatímco jméno Jana Patočky zůstává. Jeho lidskost a čest zde zanechávají čitelnou stopu.

...

K 70. výročí zahájení procesu s československými hokejisty, který vedl k likvidaci úspěšného reprezentačního týmu a znamenal pro řadu nevinných lidí dlouhé utrpení, dnes publikoval blog Jan Ziegler, (odkaz  zde ) (A zde je svědectví Gustava Bubníka)
Stále je třeba připomínat dělící čáru mezi ctí a lidskostí na straně jedné a tupou, bezduchou surovosti na straně druhé. Je téměř jedno, které události z vládnutí komunistických režimů vyberete. Vždy narazíte na lež, odlidštěnost, násilí, základní neúctu k životu a pohrdání lidskou důstojností.
Nepíšu o tom jen tak. I za vznikem a rozšířením současné virové epidemie stojí nelítostný, dishumánní režim, Je to režim, který uvěznil lékaře upozorňujícího na riziko vysoce infekčního viru. Je to režim, který se zpočátku zaměřil více na utajování a na zametání stop, než na ochranu života vlastních občanů. Režim, který kolem příčin šíření viru vypouští mlžící clonu a nechává "zmizet" novináře snažící se dopátrat pravdivých informací. Rozhodně není náhodou, že se tak mohutným a dramatickým epicentrem šíření epidemie v Itálii stala Lombardie, kde je největší koncentrace čínských firem a kde žijí často v otřesných, otrockých podmínkách desetitisíce čínských dělníků.
Prozatím dost, určitě teď není chvíle na vyčítání, kdo to všechno a jak zavinil. Bez vážné reflexe ohledně příčin současných dramatických událostí se však později neobejdeme. Její vynechání by se nám dříve nebo později vymstilo.

Nesmíme přitom zapomenout na sebereflexi: "Z čeho jsem smutný? Z toho, že jsme vsadili na krámy a na prosperitu a zapomněli jsme na Boha, na duši i na to, že máme kulturu, že máme taky rádi krásné věci, které nás odlišují..." (Karel Kryl)
 

Dnešní den také přinesl loučení s Danou Zátopkovou. 
Byla přírodní zázrak. Celý život si držela svoji tvář,  řekl o ní režisér David Ondříček. 
A velice pěkně mluví o Daně Zátopkové a o celoživotním vztahu Zátopkových oštěpař Jan Železný, stojí to za přečtení: https://sport.aktualne.cz/ostatni-sporty/atletika/

...

13. březen 2020 je 7. výročím zvolení papeže Františka. Muže, který si rozhodně zachovává svoji tvář: v lidskosti, vlídnosti a prostém vystupování, za nímž ale také prosvítá velká vzdělanost a schopnost pronikavého myšlení. Kromě jiného také schopnost vystihnout bolavá místa v různých aspektech současného života a nabídnout východisko.
https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/181114papez-frantisek-pomluvy-zabijeji-krestan-ma-svedcit-pravdou-a-laskou

...

„Dnešní lidstvo, rozervané ideologiemi, spokojené uprostřed možností blahobytu,očekává toužebně a horečně řešení od nových a nových technických receptů.“...Zdá se, že tento kriticky laděný Patočkův výrok je aktuální i pro dnešek a dnešní krize.
Jaké je to "řešení toužebně a horečně očekávané", co je jeho obsahem?

V noci jsem se vzbudil s naléhavou otázkou, která zněla v mém nitru: "Kdyby sis měl přát jen jednu jedinou věc, co by to bylo?" Dalo mi to pořádně zabrat. Žádná polovičatá, laciná odpověď nestačí. Možné řešení nabízí například Terezie z Avily: "Ať tě nic nezneklidňuje, ať ti nic nenahání strach. Všechno pomíjí. Bůh se nemění. Trpělivostí se dosáhne všeho. Kdo má Boha, tomu nic nechybí, sám Bůh stačí "
Také jsem dnes volal do Itálie dávnému příteli, abych se zeptal, jak se má a zda je v pořádku. Řekl mi, že v oblasti, kde žije, mají zákaz vycházení. A tak zůstává doma, "jako mnich v cele kláštera či někde na poušti". Prý se pustil do čtení knih, na něž mu předtím nezbýval čas.  
Zatím tedy aspoň opatrné přání, neznepokojovat se a nenechat se hnát strachem. Trpělivost.... Moc se mi dnes líbila zpráva o lidech, kteří v Česku založili server "O koronaviru" shromažďující důležité, odborně fundované informace o viru a doporučených metodách, jak rizika nakažení co nejvíce omezit. A prý tuto práci dělají z vlastní iniciativy. aniž by za to byli placeni. (ynikající a možná překvapivá je informace o důležité funkci obyčejného mýdla: https://www.okoronaviru.cz/mydlo-a-rousky/)

...

„Bez mravního základu, bez přesvědčení, které není věcí momentálních okolností a očekávaných výhod, žádná sebelépe technicky vybavená společnost nemůže fungovat. Morálka však není zde k tomu, aby společnost fungovala, nýbrž prostě k tomu, aby člověk byl člověkem. Nedefinuje ji člověk podle libovůle svých potřeb, přání, tendencí a tužeb, nýbrž ona to je, která vymezuje člověka.“ (Jan Patočka) „
Historie není pohled, nýbrž zodpovědnost.“ (Jan Patočka)

_____________________________________________________________
Přídavek pod čarou:
13. března 1948 se uskutečnil pohřeb Jana Masryka (https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2018/01/PD_04_2017_115-123.pdf)

...

...

...