Vlk v rouchu beránčím

Majitel nakladatelství ECONOMIA a Hospodářských novin, český miliardář Zdeněk Bakala, prezentoval v HN z pátku 28. května 2010 svoje politické názory před volbami do sněmovny.

Sám se zde charakterizuje jako nadstranický světoobčan, jehož životními hodnotami jsou morálka, právo a sociální spravedlnost. Proto prý vyvíjí aktivity, kterými by chtěl pozvednout kulturu české politiky tak, aby se politika stala službou veřejnosti. Proto koupil nakladatelství ECONOMIA, jehož součástí jsou i Hospodářské noviny. Říká také, že zde končí jeho nestranickost a prohlašuje, že HN budou bojovat proti politické levici. Ta prý provokuje nízké pudy „obyčejných“, tj. nemajetných, lidí. Zejména závist proti přičinlivějším a tím i bohatým lidem. On že věří na lidi „neobyčejné“ a těm jsou určeny jeho Hospodářské noviny, které, jak říká, jsou „názorově vyhraněné a ukotvené“. To jsou tedy proklamované „ušlechtilé“ cíle jeho občanské angažovanosti. To je jeho roucho beránčí!    

Jaká však je vlčí pravda?

Bakala chce podporovat takovou elitářskou demokracii, která bude zajišťovat vládu nepočetné třídy velkokapitalistů nad většinou námezdně pracujících lidí. Jeho demokracie a právo, kterým se vyučil v USA, jsou demokracií a právem právě jen pro vládnoucí třídu. Podle jejích zájmů je formována její ideologie a podle nich jsou formulovány všechny zákony. Proto je tato demokracie jednoznačně třídní, nedemokratická a nepřátelská většině lidu (který je ústavou prohlašován za zdroj vší moci ve státě). HN dnes hlásají reaganovská dogmata konzervativního kapitalismu, který přivedl USA a s nimi celý svět do nynější světové finanční a ekonomické krize. Požadují minimální nebo nulové zdanění osobních příjmů z kapitálu, minimalizaci funkcí a práv státních institucí a totální privatizaci všeho: armády, policie, vězeňství, snad i soudnictví, aby se tyto instituce mohly komercionalizovat a úplně zbavit posledních zbytků občanské kontroly.

Již v minulosti jsem charakterizoval takovou demokracii jako počátek nového feudalismu (trinkewitz.blog.idnes.cz – Nový feudalismus - 30.8.2009), ve kterém bude vládnout a přisvojovat si většinu bohatství majetková aristokracie, ze kterého si bude vydržovat vrstvu svých správců a drábů, zatímco většina populace bude živořit na úrovni životního minima.       

Taková „demokracie“ a nekontrolovaný tržní liberalismus, dovolují rychlé zbohatnutí bezohledných dravých podnikavců. Spekulativními obchody se skrytými nezákonnostmi, doprovázenými korupčními praktikami. Jen výjimečně lze dnes zbohatnout převratnými inovacemi v podnikání s reálným kapitálem (např. Bill Gates), ale většinou jde o cestu první, které se říká „kasinový kapitalismus“.

Pan Bakala, vyškolený v těchto praktikách v USA, se vrátil na počátku 90. let do ČSR a byl v Klausově restauraci kapitalismu králem mezi jednookými. Velmi podobným svému souputníkovi Viktoru Koženému. Byl asi jen opatrnější a měl více štěstí, takže si zde mohl splnit svůj „americký sen“, zatímco Kožený je stíhán za podvody policií několika států.          

S úspěchem lze pochybovat o starosti pana Bakaly o sociální spravedlnost. Nejen, že jsme neslyšeli o žádných jeho sociálních nebo filantropických aktivitách (na rozdíl od miliardových dolarových příspěvků z Gatesových fondů), ale jsme svědky jeho asociálního postupu proti nájemníkům někdejších zaměstnaneckých bytů OKD. Při privatizaci OKD si vláda vymínila, že na tyto byty budou mít předkupní právo dosavadní nájemníci a že jim budou prodávány za účetní cenu. Bakala ale rafinovaně využil právní kličky, podle které je sice povinen přednostně nabídnout tyto byty dosavadním nájemníkům, ale on je prodat nemíní. Chce je modernizovat a potom je pronajímat za „tržní“ nájemné, které je pro dosavadní nájemníky, převážně důchodce, nepřijatelné. Skutečně příklad páně Bakalova sociálního cítění!  

Bakala je ukázkou bezbřehé chamtivosti po majetku.  Již dosažené miliardové majetky lidem jeho typu nestačí. Jsou doslova posedlí mánií hrabivosti a nenasytnosti, která nemá žádný rozumný smysl. Protože vlastnictví dalších miliard již nemůže zvýšit jejich životní niveau, může nanejvýš jen zvýšit jejich pocit nadřazenosti a výjimečnosti. Jedná-li se skutečně o mánii, pak je to stav duševní nemoci. A pokud se duševní nemoc některého jedince stává nebezpečím pro lidskou společnost, musí být takový jedinec umístěn do patřičného pečovatelského ústavu. To není žádná fantazie. Konkrétně z USA jsou známé případy dědiců velkých majetků, kteří dožili svůj život v psychiatrickém ústavu (Dupont jr.) a jiní tam směřují.