Ústava ČR je podvodem na lidu

Ani ústava I. ČSR z roku 1920 nebyla přijata legitimním způsobem, ale „Klausova“ ústava ČR z roku 1992 je doslova plivnutím do tváře českého národa.

 Nelegitimnost ústavy I. ČSR vyplývala z toho, že měla být přijata Ústavodárným národním shromážděním, vzešlým z prvních řádných voleb. Text ústavy byl připravován již v roce 1919 povolanými znalci ústavního práva a měl vycházet ze vzoru švýcarské ústavy přímé demokracie. Ale dominantní politické strany v Prozatímním národním shromáždění, složeným z poslanců stran podle posledních voleb do Rakousko-Uherského říšského sněmu v roce 1911, se zalekly principu přímé demokracie a ve chvatu a proti slibům národu, přijaly ústavu již tři měsíce před ustavujícím zasedáním „Ústavodárného“ národního shromáždění, kterému ji dali jen schválit jako fait accompli - hotovou věc! Přesto byla lepší a demokratičtější, než ta Klausova dnešní.

Ústava I. ČSR (1920) říká, že:

§ 10 - Volitelní jsou státní občané ČSR bez rozdílu pohlaví, kteří dosáhli aspoň 30. roku věku svého a vyhovují ostatním podmínkám řádu volení do poslanecké sněmovny.

Bez dalších podmínek, že musí být navrhováni registrovanou politickou stranou. A nikde nedeklaruje nějakou mimořádnou funkci politických stran v politickém systému ČSR.

O Ústavě ČR (po rozbití Československa 1992) pan Klaus tvrdil, že jeho narychlo slátaná ústava ČR vychází z tradice ústavy I. ČSR. Ale ve skutečnosti si na rozdíl v jejím Čl. 5 pojistil neomezenou nadvládu politických partají. Důsledky toho jsou základní příčinou neplodného a bezperspektivního vývoje ČR za celých posledních 23 let.

Impotenci a aroganci hegemona České republiky - Poslanecké sněmovny - demonstroval v posledních dnech zvláště neslavně proslulý pan Kalousek. Poslanec výrazně menšinové strany (12%) paralyzuje práci sněmovny, ve které ztrácí čas a spotřebovává státní finance 200 poslanců. V situaci, kdy by se měli věnovat mnohem závažnějším a urgentnějším problémům, než je zájem zisku provozovatelů společensky zhoubného hazardu.

Z toho zcela jasně vyplývá oprávněnost volání stále rostoucího počtu nespokojených občanů této země po radikální změně celého politického systému.

Zásadním východiskem může být jen totální změna ústavy, která odejme výsady a korupční potenciál politickým stranám a předá podstatnou část z centralizované moci státu krajům a obcím a naplní právo lidu na rozhodování o věcech obcí, krajů a státu v referendech.

Jeden z návrhů nové tzv. Občanské ústavy najde čtenář na http://trinkewitz.cz