Tak pravil Sarkozy: "Je potřeba nová forma kapitalismu"

Považuji sám sebe za marxistu a liberála. Fundamentalisté všech ideologických koncepcí mohou můj názor považovat za hybrid, neschopný vysvětlit realitu světa a lidské existence. Marxistou jsem v tom smyslu, že jsem důsledným filosofickým materialistou a uznávám objektivní realitu a její poznatelnost. Zastávám dialektický názor, že vše se neustále vyvíjí a že stav našeho poznání objektivní reality není nikdy konečný, že naše poznání se neustále rozšiřuje a prohlubuje. Odmítám jakoukoli metafyziku a jsem přesvědčen, že vše co vnímáme a o čem přemýšlíme je vždy konkrétní formou existence objektivní reality.

Jako takový zastávám názor, že kapitalismus je společenskou formou, která vychází z vlastností člověka, živočišného druhu homo sapiens, jak je získal přirozeným vývojem, jehož mechanismy objevil Darwin. Tento společenský systém nespoléhá na lidský entusiasmus a vrozené ctnosti, ale staví na egoismu a osobních schopnostech každého jedince, které byly a jsou podmínkou jeho nejúspěšnější biologické reprodukce.

Člověk je ale živočich společenský (tato vlastnost byla tou předností jeho druhu, která jej učinila tím, čím je) a vývojem vytváří pravidla společenského života. Lidský jedinec si zabezpečuje nejlepší podmínky pro svojí existenci tím, že je příslušníkem komunity stejného druhu, která mu usnadňuje získávání životních potřeb a poskytuje ochranu před nepřízní přírodních živlů a před útoky jiných živočichů, včetně lidí jiných komunit. Za to ale jedinec musí platit částečným potlačením svého egoismu a dodržováním pravidel společenského života. To nechtějí uznat ultraliberálové, kteří požadují totální svobodu jednání a soupeření bez pravidel. Vše má ovládat jen automatismus trhu. Výsledkem je vláda „práva silnějšího“ a všeobecný úpadek morálky.

Ani „objevitel“ laissez faire a otec liberální ekonomiky Adam Smith (a jeho následovníci – od J.S. Milla až po Ludwiga Misese) nepředpokládal liberalismus takového typu. Smith byl filosofem-moralistou dříve než ekonomem. Za nutnou podmínku fungování laissez faire pokládal dodržování pravidel poctivého obchodování a existenci neomezené konkurence. I otec moderního liberalismu Ludwig Mises předpokládal sice minimální, ale nutnou regulaci trhu státem. Spor teoretiků i politiků o nejlepší model kapitalismu (ultraliberální nebo regulovaný) probíhá neustále. Zkušenosti z cyklického vývoje kapitalismu, zejména z hloubky krizových období a zvětšování jejich teritoriálního vlivu, vypovídají o nutnosti jeho regulace. Dnes prožíváme největší krizi kapitalismu v historii. Její dopady se od počátku daří tlumit pouze proto, že po zkušenostech z velké krize 30. let a 2. světové války vznikly a fungují národní a mezinárodní regulační zákony a instituce. Daří se to i přesto, že byly oslabeny politikou a zákony z éry Reaganomiky a Thatcherismu. V USA, v centrálnímu ohnisku současné krize, přistoupila Bushova konzervativní administrativa k většinovému znárodnění největších subjektů finančního trhu, k jejich finanční sanaci ze státního rozpočtu a k zesílení státního dozoru nad finančním trhem. Podobně se chová i Evropská unie. Obecně se ukazuje nutnost zavedení jednotného mezinárodního dozoru nad finančním trhem a regulace kapitálových toků v globálním rozsahu. Francie, která nyní Evropské unii předsedá, ústy svého pravicového presidenta Sarkozyho prohlásila: „Je potřeba nová forma kapitalismu“.

Tato krátká věta přesně vyjadřuje, co je dnes a do budoucnosti třeba. Zachovat základní princip kapitalismu - soukromé vlastnictví a soukromou iniciativu, ale zároveň regulovat bezohlednou ziskuchtivost a egoismus kapitálu, které působí proti optimálnímu rozvoji ekonomiky jako celku a v důsledku toho i proti zájmům samotného kapitálu.    

 18. října 2008