Svoboda a její nepřátelé

Pod tímto heslem uspořádali expresident Havel a Studentská rada FF UK dne 14.11.2009 na filosofické fakultě kulaté stoly k výročí „sametové revoluce“. První stůl byl za účasti českých účastníků a francouzského filosofa Glucksmanna, druhý byl mezinárodní.

Kdo očekával debatu o aktuálních problémech české demokracie po dvaceti létech od pádu komunistické diktatury, musel být zklamán.

Moderátor stolu Martin Putna, ředitel Knihovny Václava Havla, to vzal zkrátka. Největším nepřítelem svobody, alespoň ve střední a východní Evropě je Putin, ruský revisionismus a marxismus. Žádné jiné nepřátele neregistruje. 

Úvodní slovo pronesl filosof Jan Sokol. Ten si obecně zafilosofoval o pojmu svobody individuální a o jejích mezích, které ji dává společenský řád. Jako filosof křesťanský vyšel z učení Tomáše Aquinského. Podobně filosofické bylo vystoupení André Glucksmanna, který idealisticky vykládá pád komunismu jako důsledek činnosti disentu; jako vítězství idejí pravdy a svobody nad idejemi lži a diktatury. Aktuální byl jen v hodnocení Putinova Ruska a jeho hrozby „demokraciím“ na Ukrajině, v Gruzii a v Čečensku. Nějak při tom zapomněl, že v Čečensku vyvolali válku militantní muslimové, podporovaní teroristy z Al Kaidy a fanatickými mudžahidy ze všech islámských zemí a minorit.

K aktuálním problémům fungování demokracie a reálnému ohrožení občanských svobod u nás a v tzv. demokratických zemích se věcně vyslovili jenom Petr Pithart a žurnalista Jan Urban. Jan Urban se velmi skepticky vyjádřil k celkovému stavu a atmosféře společenského a politického dění u nás. Hlavní chybou myšlení našich občanů (moje poznámka: bohužel včetně dnešního presidenta republiky) je neustálé hledání nepřítele a boj proti němu, zatímco by východiskem jejich jednání a postojů měla být pozitivní idea českého státu a usilování o její naplnění. Petr Pithart připomněl svojí poslední knihu Devětaosmdesátý, ve která zevrubně porovnal české naděje z listopadu 1989 a jejich naplnění v uplynulých dvaceti létech. Za hlavní neúspěch tohoto vývoje označil „úpadkovou svobodu“, která se vyznačuje všeobecným růstem svévole a úpadkem řádu a práva.

Závěrečné slovo ponechal moderátor Václavu Havlovi. Ten se hned na počátku přiznal k autorství listopadového hesla: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“, jehož nesplnění je mu trvale připomínáno. Dnes je prohlašuje za řečnickou nadsázku, vynucenou vzrušenou atmosférou převratových dní. Budiž mu to uznáno. Ale v jeho projevu jsem postrádal přiznání jeho morálního dluhu vůči občanům tohoto státu. Když se nesplnilo to, co sliboval, měl by se postavit do čela občanského hnutí nespokojených s našim dnešním režimem a požadujících lepší formu demokracie. Vyšší ochranu všech svých práv a svobod, deklarovaných v ústavě, nekompromisní potírání korupce, všech možných mafií a srůstání státních struktur s organizovaným zločinem. Místo toho se Havel angažuje ve světě; více ho zajímají lidská práva v Tibetu a v celé Číně, na Kubě, v KLDR a jinde. Za to sbírá po světě další a další čestné doktoráty od lidí, kteří jsou o příčinách a průběhu pádu komunismu špatně informováni, nebo kterým to politicky vyhovuje.