Statistická ročenka usvědčuje Nečasovu vládu ze lži o reformách

Pravicové vlády, a naše také, soustavně snižují zdanění vysocepříjmových skupin obyvatelstva a tím příjmy státního rozpočtu. Úmyslně tak vyvolávají jeho trvalé schodky, ze kterých následně obviňují „příliš sociální politiku státu“. Potom za jediné východisko ze schodkového státního hospodaření vydávají další daňové a poplatkové zatížení málopříjmových skupin (zvyšováním DPH, zpoplatňováním zdravotní péče, správním poplatky atd.). Ta naše si říká „vláda daňové odpovědnosti“ (snad jen vůči svým chlebodárcům a spolčencům) a vydává to za jedině možnou a nevyhnutelnou reformu státního financování (ve prospěch kapitalistů a na úkor většiny ostatního obyvatelstva – zaměstnanců, drobných OSVČ, důchodců a handicapovaných).      

Nejprve uveďme některá základní statistická data:

 PŘÍJMY státního rozpočtu v r.2008

DPH
CELKEM

HRUBÉ měsíční MZDY zaměstnanců v r.2008

	44.62938.335

Vysoce nadprůměrné mzdy v peněžnictví, vedoucích zaměstnanců v podnicích i státní správě nejsou odůvodněny jejich vzácností nebo jejich podílem na tvorbě národního produktu, ale zpravidla jen jejich osobními nebo stranickými konexemi a schopnostmi intrik. Jde o zneužívání politické a ekonomické moci k neomaleně vysokému finančnímu ohodnocení jejich služebních pozic. Příkladem z poslední doby je případ předsedy představenstva a generálního ředitele podniku SAZKA Hušáka, který přivedl tento ziskový monopolní podnik k finančnímu krachu, potom co si sám sobě v, létech před tím, stanovil desetimilionové roční odměny a ještě tučnější „zlatý padák“ při odchodu. Za státní správu uveďme plat ombudsmana Českých drah, který u tohoto nevýznamného úředníka činí 200.000 Kč měsíčně, a platy několika set vyšších státních úředníku v podobné výši.

PŘÍJMY DOMÁCNOSTÍ v r.2008

Počet domácností      4 116 364

Hrubý
	175.913
	193.870
	130345

Suma "daní"	%	Kč

PENĚŽNÍ VYDÁNÍ DOMÁCNOSTÍ za rok 2008 - tis.Kč

	zaměstnanci	OVSČ	důchodci
Celkem
Spotřební
Nespotřební

 A to jsou celkové průměry. Pro zaměstnance ještě mnohem horší obraz dává rozdělení podle statistických decilů (desetin z celkového počtu).  

Průměry dle decilů	zaměstnanci	OSVČ	důchodci
1
2
3
4
5
6
7
8
9

 Jaké závěry vyplývají z této oficiální statistiky?

Je zcela zřejmé, že vládnoucí partajní a ekonomická oligarchie ve jménu své „demokracie“ a ve jménu „posvátného“ soukromého vlastnictví, si „demokracii“ a ekonomické vztahy formuje svojí třídní politickou, občanskou a obchodní legislativou, pouze pro plnění svých skupinových zájmů a na úkor většiny občanů. To vše zakrývá rétorikou o „nezadatelném a přirozeném“ právu individua na svobodu jednání, včetně úplné svobody trhu kapitálu, zboží, peněz a práce.

Tato „demokracie“ je demokracií jen pro ni. „Nižší“ třídy: zaměstnanců a drobných podnikatelů – OSVČ, včetně zemědělských, jsou neplnoprávné a odsouzené k minimálnímu podílu na společenském produktu, ač jej právě ony vytvářejí svojí prací. „Vědeckou“ teoretickou oporou tohoto protilidového společenského režimu jsou zejména ekonomická teorie hodnoty a ceny výrobních faktorů (určovaných jejich „vzácností“) a teorie mezního užitku. Jsou to však jen teorie, které by platily za ideálních podmínek v zidealizovaném, neohraničeném a nikdy nedosaženém prostoru zcela liberálního a poctivého trhu. Ve skutečnosti je dnes reálný trh globálně omezen a deformován intrikami, spekulacemi, korupčními a dokonce i zločinnými praktikami jeho „hlavních hráčů“ – kosmopolitního poolu velkých finančních, obchodních a průmyslových korporací, jejich majitelů a manažerů.  

Politická nerovnost v zastupitelské parlamentní demokracii je důsledkem trvalé uzurpace moci vládnoucí oligarchií formou zákonů, které si podle svého zájmu vytváří v legálním procesu, který ovládá prostřednictvím své vlády a „svého“ parlamentu. Svojí vládu legitimizuje občasnými „svobodnými“ volbami a trvale si ji udržuje tím, že má monopol na informační media a že si může kupovat prodejnou inteligenci, která podle jejího zadání „zpracovává“ mínění voličů od kolébky až po exitus. Když se jí tyto praktiky někdy vymknou z rukou, neváhá svojí „demokracii“ opustit a potlačit občanský odpor skrytou nebo i zcela otevřenou diktaturou (příkladů je v historii od Pařížské komuny až po středo- a jihoamerické vojenské diktatury dostatek).             

Statistická ročenka ČR 2010 exaktně ukazuje, jak v tomto stylu funguje pravicová oligarchie v ČR. K tomu je třeba ještě dodat, že tato statistika nezahrnuje celou populaci ČR, protože (záměrně) vůbec nezachycuje a tudíž ani nemůže analyzovat podíl té části podnikatelů (OSVČ), která vlastní podíly na obřích korporacích v ČR i zahraničí a jejíž příjmy plynou především z výnosu kapitálu. Přesto, s vědomím této výhrady, proveďme vlastní analýzu statistických údajů s vědomím, že ve skutečnosti jsou zjištěné nespravedlivosti ještě drastičtější.     

Nejvýmluvnější jsou roční příjmy domácností na hlavu, setříděné podle pracovního zařazení osoby v čele domácnosti.  

Je patrné, že roční hrubý příjem na hlavu je u zaměstnanců 90,7% příjmu u OSVČ. U čistého příjmu je to dokonce 85,2%. A celkové „zdanění“ příjmů zaměstnanců a OSVČ je v poměru 18,7% ku 13,4% v neprospěch zaměstnanců.

U nejnižších ročních příjmů na hlavu je sice u čtyř nejnižších decilů poměr obrácený ve prospěch zaměstnanců – 69 tis.Kč proti 57 tis.Kč u OSVČ, ale potom prudce roste ve prospěch OSVČ. V nejvyšším decilu je poměr:  zaměstnanci 336 tis.Kč / OSVČ  617 tis.Kč

Tedy zaměstnanecké rodiny mají 54,4% příjmu rodin OSVČ. Přestože u zaměstnanců je průměr navíc „vylepšen“ příjmy rodin zaměstnanců vysoce placených, tj. zaměstnanců v peněžnictví nebo vysoce placených manažerů a úředníků státní správy apod., jejichž průměrné platy jsou zhruba dvojnásobkem průměrného platu všech zaměstnanců (viz tabulka výše).

Obraz hlubokého rozdílu mezi příjmy a tím i kupní silou jednotlivých skupin podává tabulka jejich ročních peněžních vydání. Ve statistické ročence bohužel nejsou publikovaná zjištění podrobná (jistě opět záměrně, aby nepobuřovala), ale jsou uvedeny jen krajní hodnoty. 

U průměrných vydání celkových a na běžnou životní spotřebu nejsou mezi zaměstnanci a OSVČ prakticky rozdíly. Průměrné hodnoty jsou však opět zkresleny vysokopříjmovými decily zaměstnanců.  Proto je pro situaci většiny zaměstnanců typický poměr dolní hodnoty vydání zaměstnanců k horní hodnotě vydání OSVČ (79 : 234 u celkových), respektive (76 : 188 u spotřebních), ale zvlášť markantní rozdíl je ve vydáních nespotřebních mezi zaměstnanci v nejnižších příjmových decilech a OSVČ v nejvyšších decilech  (3 : 46). Kupní síla (~ příjmy) bohatých OSVČ je 15 x vyšší, než u typických zaměstnanců!  Z toho je zřejmé, že rozhodující většina zaměstnanců vyžívá se svými příjmy jen od výplaty k výplatě a že velká většina OSVČ žije rozhazovačným životním stylem zbohatlíků a má jen problémy s kapitalizací svých enormních příjmů.

Za této společenské a ekonomické situace pravicové vlády (i naše) dále snižují zdanění vysocepříjmových skupin obyvatelstva a tím příjmy státního rozpočtu. Úmyslně tak vyvolávají jeho trvalé schodky, ze kterých následně obviňují „příliš sociální politiku státu“. Potom za jediné východisko ze schodkového státního hospodaření vydávají další daňové a poplatkové zatížení málopříjmových skupin (zvyšováním DPH, zpoplatňováním zdravotní péče, správním poplatky atd.). A říkají si u nás „vláda daňové odpovědnosti“ (snad jen vůči svým chlebodárcům a spolčencům) a vydávají to za jedině možnou a nevyhnutelnou reformu státního financování (ve prospěch kapitalistů a na úkor většiny ostatního obyvatelstva – zaměstnanců, drobných OSVČ, důchodců a handicapovaných).     

Trvalé sociálně únosné řešení je jiné!

Jedinně účinná, sociálně spravedlivá a ekonomicky funkční může být jen taková reforma veřejných financí, která zastaví zadlužování státu a nastartuje jeho postupné snižování politikou rovnoměrnějšího rozdělování společenského produktu.

Kdo objektivně analyzuje fungování soudobého globálního kapitalismu, musí nutně dojít k poznání, že společenský produkt se nerozděluje mezi práci a kapitál podle jejich skutečného podílu na jeho tvorbě, ale že se rozděluje velmi neúměrně ve prospěch kapitálu, zneužíváním jeho politické a ekonomické moci. Jednak tzv. tržními mechanismy, politicky legalizovanými vládnoucí oligarchií, ale v neposlední řadě také nezákonnými praktikami, které legální mechanismy trhu porušují. Sumární zisk kapitálu se dále zvyšuje jednak legálně, trvalým snižováním jeho zdanění a k tomu ilegálně daňovými podvody. Výsledkem této politiky vládnoucí oligarchie je trvalý pokles státních příjmů a rostoucí výdaje na sociální podpory rostoucí masy nízkopříjmových skupin obyvatelstva. Tento vývoj nelze zastavit dalším zdaňováním práce a masivními škrty sociálních výdajů, ale je nutno zvýšit zdanění příjmu bohatých osob, fyzických i právnických a tyto daně důsledně vybírat. Je nutno účelnými a hospodárnými veřejnými výdaji a zvýšením čistých příjmů zaměstnanců a drobných OSVČ posílit jejich kupní sílu a tím i celkový ekonomický růst.            

Jde o zavedení dále uvedených a dalších zákonných opatření, která k tomu povedou. Je to uzákonění vícestupňového (nebo kontinuálně rostoucího) progresivního zdanění příjmu fyzických osob, zvýšení zdanění právnických osob, zavedení a další zvýšení DPH a spotřebních daní u zbytných, škodlivých a přepychových produktů, zavedení majetkových přiznání a dalších opatření pro zamezení korupce u veřejných zakázek, zamezení daňových podvodů, uzákonění hospodářských trestných činů z nedbalosti, prosazení redukce a zvýšení výkonnosti a úspornosti státní správy, racionalizace, adresnost a zpřísnění sociální politiky atd.