Staronový přeseda Sobotka slibuje tradiční soc.dem. politiku

Ve svém programovém projevu se na sjezdu ČSSD se přihlásil k mnohokrát zdiskreditované oportunistické politice českých rakousko-uherských, československých a českých sociálních demokratů.

K politice mírného pokroku v mezích zákonů vládnoucího kapitalismu a buržoasní demokracie. Tím se neliší od socialistických (a příbuzných) stran v celé Evropě, od mysu Cabo da Roca až po Ural. Česká sociální demokracie s touto „osvědčenou“ politikou vždy kráčela, a zřejmě chce dále kráčet od porážky k porážce od soupeřů zprava, či z leva.

A nejinak je tomu i se „socialistickými“ stranami všude jinde. Evropské socialistické strany nejsou stranami, jejichž politickým krédem by byla obhajoba zájmů dělníků, zaměstnanců a drobných podnikatelů, ale stranami, které si levicově-populistickou rétorikou shánějí elektorát, který by je vynesl do výnosných politických, úřednických a ekonomických postů v režimu světovlády nejmajetnějších vrstev buržoasie. „Úspěchy“ britských labouristů, německých SPD i francouzských socialistů to ilustrují. Všechny tyto strany dnes analyzují příčiny svých volebních neúspěchů v boji o moc a pátrají po jejich příčinách. U všech jsou to jejich oportunistické politiky a z nich vyplývající znechucenost řadových členů a voličů.

Ne náhodou se 6. října 2011 konala v Praze, v hotelu Jalta, konference s tématikou krize evropských socialistických stran, za účasti jejich reprezentantů. Z tiskového materiálu této konference, konané s podporou německé nadace Fridrich Ebert Stiftung ze SRN, budu citovat:

Konzervativci, liberálové a sociální demokraté jsou politickými reprezentanty kapitalistické demokracie; základem jejich politiky je při všech rozdílech souhlas, že demokracie (buržoasní) musí být zachována jako aréna jejich střetávání a odmítají radikální zpochybňování kapitalistického hospodářského způsobu.

Pan Sobotka ve svém programovém projevu potvrdil, že ČSSD nemíní nic měnit na svém poddanském postavení vůči fakticky vládnoucí domácí i světové finanční oligarchii.

Objektivní a nejpovolanější světoví makroekonomové se již shodují v názoru, že současná dlouho trvající, nepříznivá ekonomická situace světa již není přechodnou krizí, která jako vždy dříve přejde v další konjunkturu, ale že jde o zcela novou situaci, ve které bude svět muset již trvale existovat. K tomu však je třeba dodat: - pokud svět nepřistoupí k principiální změně dosavadní forem neoliberálního kapitalismu a buržoasní demokracie.

Základní příčinou krize dnešního neoliberálního kapitalismu je iracionální a destabilizující způsob rozdělování společenského produktu. V situaci stále rostoucího produkčního potenciálu, překotně a nad všechny rozumné meze rostoucí akumulace kapitálu v rukou stále tenčí vrstvy finanční oligarchie a prudkého snižování kupní síly masy výrobců, nevyhnutelně dochází k relativní nadprodukci a absolutnímu poklesu její spotřeby. Výsledkem je zastavení a pokles ekonomického růstu, hromadné úpadky slabších podniků, strmý růst nezaměstnanosti a z  toho všeho vyplývající neřešitelné zadlužování a insolvence veřejných rozpočtů v národních i kontinentálních rozměrech.

Jediným účinným řešením této „patové“ situace může být jen kontinuálně progresivní zdanění všech fyzických osob (Navrhl a propočítal jsem již vícekrát jeho kvantitativní efekt; viz mé blogy: Jak progresivní má být daň z příjmu – 16.8.2009 a Největší lež naší neoliberální smečky – 29.12.2012).

Tedy nikoliv Sobotkovo progresivní zdanění jen bohatších zaměstnanců, řemeslníků a živnostníků, tj. masy tzv. střední vrstvy, která je „solí země“ a tvůrcem všech hodnot, ale především největších kapitalistů a boháčů. Ty pan Sobotka vynechává, se všemi stranami unisono, protože to jsou jejich klienty a mecenáši.  Zákon však musí platit pro každého a finanční úřady, ve spolupráci s finanční policií a s orgány činnými v trestním řízení mají povinnost daně od všech povinných plátců vymáhat.

Zákon zní:

§2 (2) Poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou osoby, které mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují. Mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí.

§2 (3) Poplatníci neuvedení v odstavci (2) mají daňovou povinnost, která se vztahuje jen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky.

§2 (4) Poplatníky obvykle se zdržujícími na území České republiky jsou ti, kteří zde pobývají alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce. Bydlištěm na území České republiky se pro účely tohoto zákona rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat.

§3 (1) Předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou:

-          příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky (§ 6),

-          příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7),

-          příjmy z kapitálového majetku (§ 8),

-          příjmy z pronájmu (§ 9),

-          ostatní příjmy (§ 10).

§3 (2) Příjmem ve smyslu odstavce (1) se rozumí příjem peněžní i nepeněžní, dosažený i směnou.

Sobotka a jemu podobní argumentují proti zdanění osobních příjmů velkokapitalistů tím, že by přesídlili a přesměrovali všechny své osobní příjmy do ciziny a platbě daní by se stejně vyhnuli, ačkoli k tomu nemají zpracovány žádné kvalifikované analýzy.