Sonda do hnojiště české spravedlnosti

Díky paní Jílková, že jste zařadila do Vašeho pořadu: MÁTE SLOVO, nejzávažnější téma a „zabodla vidle“ do hnojiště fungování všech orgánů, činných v trestním řízení, které (ne)fungují v souladu s Ústavou ČR.

Nevyjadřuji se k tomuto tématu poprvé. Již v červnu a v říjnu 2006 jsem poměry v této oblasti kritizoval a pod titulem Je spravedlnost cílem justice? nabídl k publikování nejprve v odborném právnickém časopisu a potom Hospodářským novinám, ale ani jedni můj článek nepublikovali. Na veřejnost se dostal až v knize Svědectví současníka, vydané mým vlastním nákladem až v roce 2016, kterou lze koupit v nakladatelství Belza – Krásná Lípa a u knihkupců.

Nebudu zde opakovat tehdejší argumenty, ale budu reflektovat situaci ve fungování režimu, který se deklaruje jako demokratický a právní.

Kategoricky zde prohlašuji, že je to nestoudná lež, protože v žádné ze svých ústavních institucí režim nedodržuje Ústavu ČR. Ta, byť je nelegitimní, protože byla nedemokraticky národu oktrojována režimem Václava Klause bez přijetí celonárodním referendem, obsahuje i závaznost Všeobecné deklarace lidských práv (proti vůli „demokrata“ V. Klause).

Deklarace v Čl. 8 zaručuje každému občanovi právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu proti činům, porušujícím základní práva, jež jsou mu přiznána ústavou, nebo zákonem.

To však, jak ukázala bouřlivá polemika účastníků pořadu, evidentně v naší praxi neplatí a  jednotlivé ústavní instituce a OČvTŘ si ústavu a zákony tvoří a vykládají nejen v rozporu s její literou, ale i v rozporu s občanským cítěním přirozeného práva. To přirozeně budí stále rostoucí odpor k jejich dosavadnímu fungování a požadavkům na radikální zjednání nápravy celého režimu prosazování práva (a tím méně spravedlnosti!).

Účastníky diskuse byli, jak je obvyklé, (vlevo) obhájci existujícího stavu – poslanec konzervativní pravice Pavel Blažek z ODS, Zdeněk Koudelka, bývalý zástupce nejvyšší státní zástupkyně a JUDr. Petr Toman z Unie obhájců, (vpravo) kritici existujícího stavu: státní zástupce Ivo Ištván z Olomouce, policejní plukovník, odvolaný šéf ÚOOZ Robert Šlachta a fungující ministr spravedlnosti JUDr. Robert Pelikán. A v auditoriu veřejnost, tentokrát vesměs hrubě nespokojená se současným stavem.

Kritika se snesla na všechny části soudního a policejního systému. Především na jejich úplatnost a politické podřizování se politické objednávce. Na záměrnou liknavost jeho činitelů při účelovém výkladu a uplatňování zákonů, nebo na časté falšování nebo dokonce ničení důkazového materiálu na policii i u soudů. V oblasti legislativní na záměrnou nepřehlednost a zmatenost zákonů a procesních pravidel, umožňující často zcela protichůdná posuzování kauz, omlouvaná jejich složitostí a právem na rozdílné právní názory, které prý nejsou neprávníci schopni pochopit. Kritika se týkala též chybějícího systému postihů nekvalifikovaného a často záměrně chybného postupu orgánů, např. častého v posudcích soudních znalců. Situace, kterou lze připodobnit mytickému Augiášovu chlévu! 

Nehodlám pokračovat v nekončícím výčtu nešvarů, které panují v této důležité oblasti lidských práv, zaručovaných občanům ústavou.

Protože příčiny netkví v jednotlivostech, ale jsou v celém systému naší, prý jedině správné a nejlepší, tzv. pluralitní parlamentní demokracie politických stran, kterým dala dnešní -  Klausova - ústava všechnu moc.

Fakticky několika prospěchářským a korupčnickým partajím, které se střídavě politicky znemožňují a střídají ve vládě a ve „vyžírání“ plodů práce zneprávněných občanů. Jejichž vládám nízká intelektuální potence a rvačky o koryta, nedávají čas na cílevědomé směrování vývoje republiky, ale pouze na populistické sliby občanům, které jim mají zajistit hlasy jejich kandidátkám, na jejich složení voliči nemají žádný vliv.

Únikem z této situace může být jenom úplná změna Ústavy ČR, která musí dát občanům možnost skutečné svobodné volby svých zastupitelů. Jejich přímou volbou v jednomandátových volebních obvodech (jako při volbě senátorů) a s právem je kdykoli referendem odvolat, pokud se své povinnosti zpronevěří. Přímou volbou musí být voleni i nejvyšší funkcionáři zastupitelských orgánů a státní správy, od prezidenta republiky, až po funkcionáře v obcích. U všech s možností odvolání z funkce, jako u poslanců.

Ústava by měla též uzákonit systém referend při závažných rozhodnutích vlády a Sněmovny, včetně práva na referendum z iniciativy lidu, bez jakýchkoli podmínek účasti oprávněných voličů (stejně jako u voleb zastupitelů). Současně s tím musí zrušit privilegia politických stran a jejich financování ze státního rozpočtu.

Je zřejmé, že dnešní samozvaní vládcové republiky budou vyvíjet maximální odpor proti tomuto požadavku a snášet vylhané argumenty o jeho neuskutečnitelnosti, ačkoli takový systém přímé demokracie funguje ve Švýcarsku již řadu desetiletí až staletí.

Hnutí za přímou demokracii existují, spojují se a šíří po celém světě.

Také u nás je již vypracován úplný paragrafovaný návrh nové tzv. Občanské ústavy přímé demokracie, který byl publikován na stránkách http://trinkewitz.cz v rubrice POLITIKA, a je připravena celostátní konference na toto téma v Praze, na sobotu 27. května 2017.

Podrobnosti o konferenci budou oznámeny v mediích v dubnu.