Sociální malignita reklamy

Dva články, které se sešly v Hospodářských novinách 22. května 2009, kvalifikovaně vysvětlují příčiny dnešní hluboké světové ekonomické recese a zároveň i neuspokojivého politického systému dnešního světa.

V Rozhovoru na str. 11, povolaně, ale s profesionálním cynismem vysvětluje Ondřej Jonáš, (spolupachatel kolapsu kapitalistické ekonomiky v éře od Thatcherové po Bushe jr.) jejich důvody. Počátek všeho je v nerovnováze úspor kapitálových společností a miliardářské vrstvy (ropných zemí, monopolních nadnárodních společností, komunisticko-konfuciánské Číny) na jedné straně a nedostatečné kupní síly světové masy zaměstnanců. Kapitálem vynucovaný trvalý růst ekonomiky je řešen expanzí spotřebních úvěrů, krytých stále více jen dalšími a dalšími finančními deriváty, na jejichž vymýšlení se právě Jonáš významně podílel. Zejména Američané byli vedeni ke stylu života na dluh, za peníze stahované z celého světa. Ale ušetřena nebyla ani populace neamerická. Do celého světa je protlačován americký marketing, kterým se populaci, cíleně ohlupované dryáčnickými metodami, vnucuje konzum nepotřebných pitomostí jen proto, aby se kapitál otáčel a nesl zisky. Dále se rozšiřují výrobní kapacity zavedených produktů (automobily, elektronika, kosmetika, drogy, show-produkty atd.) a zanedbávají se investice do nových technologií a produktů, které by byly žádoucí. Protože vyžadují vynaložení značného inovačního úsilí a nepřinášejí rychlý zisk, vyžadovaný kapitálem. Jonáš vidí příčinu selhání finančního systému a managementů bank v tom, že nejen manažeři, ale i všichni ostatní lidé nejsou schopni se racionálně rozhodovat, že jejich očekávání nemohou být racionální, ale že jsou vždy emociální.

A zde se dostáváme ke druhému článku z přílohy PODNIKY A TRHY. Na str. 25 se vyjadřuje k reklamě kreativní ředitel agentury EURO RSCG Eda Kauba. Vysvětluje, jak bez morálních zábran a cíleně propaganda a reklama využívají lidských emocí. Srovnává úroveň komerční reklamy s úrovní politické propagandy našich politických stran. Zatímco jako profesionál v komerční reklamě nemá nejmenší pochybnost o etice své práce, kritizuje politiky, že v propagandě jsou neschopnými amatéry. Že totiž neumějí, na rozdíl od marketingových a reklamních profesionálů, vybičovat emoce voličů tak, aby jim spolkli jejich prolhaná politická a volební hesla.                                         

Oba články spolu nám dávají pravý obraz naší demokracie a svobody! Komerční media, sloužící vládnoucí vrstvě svých majitelů a žijící z reklamy, regulují informace (výběr, interpretace, redakční cenzura),  vzbuzují a formují emoce svých diváků, posluchačů a čtenářů tak, aby se nebyli schopni se rozhodovat racionálně a ve svém zájmu, ale aby tancovali, jak jim media a reklama pískají.

Aby demokracie a svoboda občanů mohly být reálně a účinně naplněny, je třeba omezit moc komerčních medií a reklamy. Tím není míněno mocenské rušení soukromých medií, jako to třeba dělá Putin v Rusku, ale změny legislativy v rámci platné demokratické ústavy.

Zásadním ústavním krokem by mělo být vytvoření čtvrté nezávislé ústavní moci informační, která by nepodléhala ani vládě, ani parlamentu a která by měla vlastní kapitolu státního rozpočtu. Koncesionářské poplatky by byly zrušeny. Informace by měly být posuzovány jako veřejná služba (jako soudnictví, policie, armáda, infrastruktura atd.), zajišťující občanům reálné naplnění jejich svobod a práv. Tato informační moc by zřizovala veřejnoprávní media všeho druhu a zaručovala jejich profesionální nezávislost, úplnost a kvalitu. Komerční reklama by v nich byla zcela zakázána.

Moc reklamy ba měla být omezena změnou zdanění. Náklady podniků na reklamu by měly být limitovány určitým procentem z jejich tržeb (asi diferencovaně podle oborů podnikání) do výše, racionálně nutné pro informování veřejnosti o sortimentu a kvalitě jejich produktů. Pokud by podnik limit překročil, nebylo by mu překročení uznáno jako nutný náklad a tuto část by platil na úkor svého zisku.   

Takto by byly občanům zaručeny pravdivé informace nutné jak pro jejich rozhodování ekonomické, tak politické.