Trapný blábolil Marx se ve všech svých výchozích bodech, na kterých svou teorii-neteorii "nadhodnoty" postavil, s klasickou nabubřelostí humanisticky vzdělaného "hybatele světem" mýlil. Rozličné nesmyslné výchozí body, jako malthusiánský pohled na populační vývoj "proletariátu" (mimochodem víte vůbec vy jeho bláboliví obdivovatelé, jak proletáře definoval? Jako někoho, kdo má pouze TOLIK prostředků, aby obnovil své bezprostřední fyzické síly a duševní síly k další práci - kolik takových asi v kapitalistickém světě najdeme, co?) nebo odhad, že kumulace kapitálu nevyhnutelně povede ke složení společnosti z 1% kapitalistů a 99% proletářů(!!) vyvrátily různé vědní obory od populační ekologie až po makroekonomii a samozřejmě i empirická pozorování.
Dále k pochopení toho, abychom věděli, proč je Kapitál takový blábol, jakým je (a já ho ČETL, četl jste ho vy, autore?), musíme napřed znát okolnosti jeho vzniku. Marx si vysnil nejprve svoji "beztřídní" společnost (kterou budou nějakým nespecifikovaným osvíceným způsobem usměrňovat "hlavy otevřené", jako je on), coby EKONOMICKY VÝKONNĚJŠÍ a nadřazenou kapitalistické společnosti s její kapitalistickou ekonomikou - a pak si usmyslel, že tuto ekonomickou výkonnost a nadřazenost teoreticky dokáže a tak dodá své vysněné společnosti správný vědecký politicko-ekonomický základ.
Jenže ať bádal jak bádal, vždy se dostal k "Ricardově efektu", který vysvětluje, proč je v čase proměnlivá investice vzájemně na sobě nezávislých subjektů vždy výkonnější a ekonomicky efektivnější, než nějaké plánování řízené komisí "moudrých" a že k tomu navíc nejefektivněji využívá směnnou hodnotu.
A tady to začíná být zajímavé: když totiž čtete Kapitál (i ve svém oboru kniha nudná až k pos***í) zarazí vás hned první kapitola pojednávající o jednotlivých druzích/teoriích hodnoty. Když se dále seznamujete se strukturou knihy, připadne vám, že ta kapitola jakoby patřila jinam, někam dále, dokonce v ní jsou v ní používány termíny a zákonitosti definované...
