Pryč s I. ČR! Ať žije II. Česká republika!

Společenský režim v České republice, založené polistopadovými „otci zakladateli“ – Václavy Havlem a Klausem, spočívající v parlamentní oligarchii několika prospěchářských a korupčnických partají, zavádí národ do pokračujícího pro

Podrobná analýza tohoto strohého tvrzení by si vyžádala příliš mnoho stran pro výčet všech relevantních argumentů pro jeho zdůvodnění.

Zde krátce budu komentovat dvě aktuální politická témata, která mi dnes poskytla ČT ve svém zpravodajství.

1. Zadlužení vládnoucí strany ČSSD ve výši 340 mil. Kč, za prohraný spor s advokátem Altnerem. Strana, jejímž předsedou je dnešní premiér vlády ČR Sobotka a bývalý předseda Zeman je dnes prezidentem republiky, prokázala neschopnost všech svých předsedů od roku 1993 a do dneška, řešit spor o úspěšnou obhajobu jejího vlastnictví Lidového domu tak, že oprávněná pohledávka jejího advokáta Altnera vyrostla za 20 roků z 18 mil. Kč, včetně úroků, na závratných milionů 340!!!       

Můžeme očekávat, že taková strana, její vlády a poslanci, jsou schopni vést republiku racionálně a efektivně tak, aby - Havlovými slovy - „vzkvétala“? Odpověď zní: „NE!“

2. Poslanecké sněmovně předložila vláda, její ministři dopravy a životního prostředí (oba ANO), o přístupu ČR k naprosto nesmyslné proklamativní dohodě států „karpatského“ regionu, o významu všech druhů dopravy pro tento region. Opozice ji právem odmítla a bude zřejmě zcela odmítnuta na následujícím zasedání sněmovny. To je špatná vizitka pro druhou nejsilnější vládní stranu ANO. V době, která vyžaduje řešení 100x závažnějších legislativních problémů, se věnují úředníci dvou ministerstev naprosto zbytečné činnosti. Je zřejmé, že ministr financí Babiš by měl, při hledání úspor v aparátu státní správy, prověřit potřebnost takových úředníků na „svých“ ministerstvech. A, což je ještě horší, může to být promyšlený skrytý záměr. Na základě takové, poslaneckou sněmovnou přijaté dohody, by mohli „zainteresovaní“ podnikatelé a developeři snadněji prosazovat výstavbu infrastruktury a turistických služeb v evropsky chráněné přírodní oblasti Karpat.

Oba uvedené příklady z „vládnutí“ v České republice demonstrují, jak a v čím zájmu nám vládnou naši „demokraticky“ zvolení zastupitelé a kam republiku vedou.

To si uvědomuje stále rostoucí počet nespokojených občanů, kteří ale buď vůbec nehledají, nebo hledají marně, společenské aktivity (hnutí nebo strany), které by poctivě usilovaly o zásadní obrat, vstoupily do „vysoké“ politiky a prosadily novou „společenskou smlouvu“ mezi občany a „státem“.

Tou společenskou smlouvou by měla být nová Občanská ústava, vycházející z principů přímé demokracie, tj. z principu rozhodující účasti lidu na vládě, a která by musela být přijata referendem všeho lidu republiky.

Prvním krokem k tomuto cíli mělo být přijetí zákona o obecném referendu, kterým by vypracování ústavy bylo vládě uloženo na základě iniciativy občanů (I&R - Iniciativa a referendum). O takovém referendu, které nebude mít záměrně nesplnitelné podmínky pro jeho vyhlášení a nesplnitelné procento účasti voličů. A jehož verdikt bude pro vládu závazný a vykonatelný.