Přímá volba presidenta - proč ano!

Vážím si redaktorů PRÁVA, kteří se nebojí „plout proti proudu“ prodejné novinářské většiny. Ta je v každém režimu služebnickou vrstvou, která má Havlíčka „jen v hubě“, ale tancuje podle taktovky svých chlebodárců.

Mezi publicisty PRÁVA vpadl v sobotu 27. listopadu do ringu akademický ústavní expert, pan JUDr. Mgr. Jan Wintr PhD s kritikou požadavku na přímou volbu presidenta republiky. Z pozice „ústavoprávní vědy“ líčí přímou volbu jako hrozbu pro jeho posvátnou „parlamentní“ demokracii. Ani slovíčkem se nezmiňuje o jejích nedokonalostech a tím méně o přednostech alternativní demokracie přímé. „Račte prominout, při jeho vzdělání“ a povinné vědecké objektivitě to udělat měl. Abych se dozvěděl, odkud vítr věje, nahlédl jsem do internetu a poznal pana Wintra „background“. Tam to všechno je. Sám se hlásí k liberalismu, ale nikoli k univerzálnímu a filosofickému, tak jak jej v moderní době definoval Ludwig Mises, ale k jeho úpadkové neoliberální, čistě ekonomické formě. Tato ideologie (na rozdíl od Misesovy filosofie) není liberalismem, ale pravicovým ultrakonzervatismem. Pan Wintr totiž patří do okruhu Václava Klause a jeho CEP (Centrum pro ekonomiku a politiku - Weigl, Steigerwald a pod.), což je ve skutečnosti centrum dogmatického neoliberalismu, anti-evropanství a čecháčkovského nacionalismu.

Ale k věci. Dovolím si projít některá Wintrova tvrzení bez důkazu, z článku v PRÁVU – Proč nemít přímou volbu.

První je tvrzení, že přímo zvolený president může vyvolat těžkosti ve fungování parlamentní demokracie. To je z hlediska jejích zastánců obava oprávněná. Protože jejich parlamentní demokracie je „eldorádem“- skutečným zlatým dolem partají a jejich klientů, praktikujících politiku pouze ke svému prospěchu na účet celonárodních zájmů.

Přímo zvolený president prý bude rozkládat parlamentní většinu vládní koalice. Ale právě tato možnost je argumentem pro jeho přímou volbu. Současně s ní by měly být zvýšeny jeho pravomoci; včetně převzetí některých funkcí dnešního senátu, který by cílově měl být zrušen. President by měl disponovat absolutním zákonodárným vetem, které by sněmovna nemohla přehlasovat.  Po takovém vetu by povinně následovalo celostátní referendum. Při souhlasu voličů by veto platilo, při nesouhlasu by president musel odstoupit (viz příklad de Gaula). Také by měl být zaveden systém impeachmentu – odvolání presidenta.         

Alternativou k degenerované parlamentní demokracii je demokracie přímá. V ní je přímá volba presidenta a všech „presidentů“ nižších stupňů (hejtmanů, starostů, soudců, policejních hodnostářů) jen jedním, nikoli základním prvkem. Jejím hlavním atributem je maximální účast občanů na formulování a uskutečňování politiky na všech úrovních státní struktury. Ústavou a zákony zajištěná legislativní i exekutivní občanská iniciativa a princip subsidiarity - výkonu moci na nejnižší možné úrovni, fakultativní a obligatorní referenda na místní až celostátní úrovni. Přímá volba zastupitelů v jednomandátových obvodech a jejich odvolatelnost voliči. Proti těmto cílům vedou dnešní partaje tvrdý odboj a jejich dosažení bude „během na dlouhou trať“.

A tak nejbližším uskutečnitelným krůčkem k přímé demokracii by měla být alespoň přímá volba presidenta a posílení jeho pravomoci, vycházející z jeho celonárodního mandátu.