Přečtěte si Kellera

Právě jsem dočetl knihu prof. Jana Kellera: Tři sociální světy. Sociální struktura postindustriální společnosti, SLON Praha 2010.

Prof. Keller je naším předním sociologem, který vychází zejména z díla německého sociologa Maxe Webera. Na základě publikovaných studií a statistických šetření amerických a západoevropských sociologů Keller fundovaně kritizuje účelové falšování charakteru globální postindustriální společnosti konzervativními a neoliberálními sociology a politiky a předkládá její pravdivý obraz. Ukazuje, že západní společnost, po lekcích světové hospodářské krize 30. let a 2. světové války, budovala sociální stát, který dával všem společenským vrstvám perspektivu pozitivního vývoje blahobytu. Od 70. let, a zvláště po rozpadu sovětského impéria a oslabení sociálního povědomí nižších zaměstnaneckých a středních společenských vrstev, dochází k potlačování sociálního státu a k výrazně nerovnějšímu rozdělování společenského produktu ve prospěch vlastníků kapitálu a jim sloužící manažerské a politické elity. Vzniká stav, kdy bohatí ještě závratněji bohatnou a chudí a chudší, žijící jen za své práce, stále více a větším počtu nezadržitelně chudnou. Jako všichni současní sociologové, Keller rozděluje společnost na tři základní vrstvy: a) uzoučkou bohatou a vládnoucí „dědičnou“ elitu; b) silně členěnou střední vrstvu menších podnikatelů, inteligence, kvalifikovaných zaměstnanců a lépe situovaných důchodců; c) dolní vrstvu nekvalifikovaných zaměstnanců, nepravidelně nebo zcela nezaměstnaných, chudých důchodců a lidí sociálně vyloučených, žijících jen ze sociální pomoci. I v minulosti se tyto základní vrstvy od sebe výrazně odlišovaly výší majetku a příjmů a z toho plynoucích rozdílů ve stylu života. Existenci nejchudších z nižší vrstvy a sociálně vyloučených dotoval sociální stát. V dnešní době se tato struktura výrazně změnila. Mezi základními vrstvami již nepanuje přirozená nerovnost, ale nepřirozeně závratná nesouměřitelnost! Rozdíly v příjmech a v majetku mezi základními společenskými vrstvami se liší o několik řádů. Keller uvádí, že dnes jediné horní procento nejvyšší elity vlastní 40% světového bohatství a deset procent širší elity vlastní dokonce 85% světového bohatství. Zatím co dolní polovina obyvatelstva vlastní pouhé jedno procento! A tento proces dále pokračuje. Keller přirovnává dnešní stav společnosti k období feudalismu. Já se s tím se plně ztotožňuji, což jsem vyjádřil již dříve (30.8.2009) v mém trinkewitz.blog.idnes.cz : Nový feudalismus.

Bohatá a vládnoucí elita nepotřebuje veřejné služby a nechce na ně přispívat. Proto nutí vlády, aby snižovaly daně z jejích zisků. A tak náklady na veřejné služby a sociální pomoc nejchudším přesouvá na střední třídu ve formě daní z příjmu, daní spotřebních a z přidané hodnoty. Tím cíleně odvrací zášť střední vrstvy od sebe a zaměřuje ji proti vrstvě nejnižší. Politicky toho využívá nejen k odbourávání sociálního státu, ale také v tlaku na snižování příjmů z práce, mezd a platů zaměstnanců na všech stupních střední a dolní vrstvy. Zmíněná taktika vládnoucí elity přináší úspěch. Dokazují to výsledky voleb, kterých jsme měli v roce 2010 několik. Přes pokračující, někdy více, někdy méně zjevný, úpadek blahobytu středních vrstev, právě ony (domněle vzdělanější a politicky svéprávnější část voličů), zvolili vládu pravice, která poslušně a iniciativně realizuje „reformy“, sloužící dalšímu růstu zisků a bohatství vládnoucí elity, doprovázenému všeobecným zhoršováním existenčních podmínek zbytku populace.

Keller vědecky objektivně analyzuje a hodnotí dnešní stav globalizované, na kapitalismu založené společnosti. Varuje před negativním vývojem, který vrací její nejslabší příslušníky, jejichž počet stále roste, do pozice nuzáků a žebráků období feudalismu a raného kapitalismu. Nepokouší se, nebo se neodvažuje ukázat cestu, jak takovému vývoji, který není nevyhnutelně fatální, zabránit. Asi je mu varovným příkladem Karel Marx, který se odvážil formulovat „vědecký komunismus“. V něm vytvořil teorii třídního boje dělníků proti kapitalistům, předpověděl světové vítězství proletariátu a následující bezkonfliktní společenský vývoj až k rajskému komunistickému řádu. 

I přes neúspěch Marxových vizí, zůstává povinností dnešních teoretiků společenských věd, aby právě na základě takových objektivních analýz, jako je Kellerova, promýšleli a navrhovali možnosti odvrácení hrozby negativního společenského vývoje, hrozícího násilnými společenskými střety nedozírných dimenzí.

Podle (nejen)mého názoru, je v dnešní době hlavní příčinou cykličnosti kapitalistického systému iracionální, ekonomicky a společensky neúnosné rozdělování společenského produktu (GNP). Kdy se na jedné straně závratně hromadí finanční kapitál v rukou uzoučké elity a na druhé straně závratně rostou nesplatitelné dluhy nižších vrstev. Tento rozpor, škodící nejen chudým dlužníkům, ale stejně i bohatým věřitelům, by bylo možné vyřešit monotónně progresivním zdaněním příjmů (daň by rostla trvale, úměrně s růstem logaritmovaného příjmu (konkrétní návrh jsem předal ministerstvu financí). Tak by vládnoucí elita byla donucena přispívat do veřejných rozpočtů mnohem větším podílem než dosud. Že systém výrazně progresivního zdanění je možný a efektivní, dokazují všechny skandinávské země, jejichž ekonomiky a politické systémy jsou ve světových žebříčcích na nejvyšších místech.     

Protože takový daňový zákon by asi nebylo možné (zvláště u nás) prosadit v parlamentu zkorumpovaných stran a politiků, je další podmínkou odstranění diktatury politických stran ústavní zavedení přímé demokracie. S jednomandátovými volebními obvody do všech stupňů zastupitelských sborů a volených funkcí a s odvolatelností poslanců a funkcionářů během jejich funkčního období.    

Proto vyzývám především příslušníky střední třídy, aby si přečetli Kellera a důkladně si promysleli, jak mají volit ve  volbách příštích.