Poučení pro nepoučitelné

Minulou neděli jsem napsal blog Nepoučitelní o nepoučitelných neoliberálech. U nich jsem, samozřejmě, vzbudil nevůli a vyvolal negativní komentáře. Nechci s nimi polemizovat slovo od slova, ale vysvětlit jim, že špatně čtou nebo špatně chápou a pletou si pojmy.

Také že  jsou v zajetí zafixovaných klišé svých neoliberálních „autorit“, která nekriticky donekonečna papouškují.

Třeba to, že každý podnik ve vlastnictví státu je zákonitě nejhůře veden a je ztrátový. Při tom mají před očima příklad české společnost ČEZ, která je akciovou společností s majoritní účastí státu a „přesto“ je ve všech stránkách podnikání vysoce úspěšná. Která tím potvrzuje objektivní platnost toho, že o úspěšnosti podnikání nerozhoduje forma vlastnictví, ale kvalita managementu. Pokud se stát a jeho správa chová jako každý jiný rozumný vlastník a vybírá si do čela „svých“ podniků nejlepší a správně úkolovaný a zainteresovaný management, je takový podnik zcela schopný konkurovat podnikům plně „nestátním“.

Pletení pojmů se u kritiků projevilo v tom, že směšují regulační funkci státu s byrokracií a direktivním plánováním. Kdyby četli mnou doporučovaného Ludwiga Misese, dozvěděli by se, že úkolem státu, vlády a politiků je řídit společenský život tak, aby se vyvíjel ku prospěchu všech občanů. Mises, jako přesvědčený liberál, se dívá na vládu jako na skupinu lidí, které si občané najímají a platí za to, aby to dělali co nejlépe. Taková vláda musí být početně co nejmenší, ale při tom vysoce kompetentní a výkonná. Jejím úkolem nemá být nějaké direktivní plánování a rozhodování, ale vytváření „pravidel hry“ a vymáhání jejich dodržování všemi účastníky „hry“. A když s její prací „zákazníci“ nejsou spokojeni, mohou si „najmout“ partu jinou. To není žádná utopická představa, kterou mi kritikové vytýkají. Když jsem v závěru mého minulého blogu volal po takové vládě, měl jsem na mysli formu přímé demokracie, minimálně podobné osvědčené demokracii švýcarské. Ta maximálně využívá principu subsidiarity v uplatňování zákonodárné i výkonné moci, plně využívá formu referend.a velice dbá o skutečnou nezávislost soudů.       

Na druhé straně mne udivilo, že žádný oponent nenapadl mé tvrzení o primární příčině cyklického krizového vývoje dnešní tzv. tržní ekonomiky. Asi to nepovažovali za důležité nebo to spíše na nemají žádný vyčtený názor, vyfabrikovaný jejich autoritami.