Pohonné hmoty "nazeleno"

Na počátku 21. století významná část lid­ské populace trpí podvýživou a denně umí­rá na Zemi hladem 25.000 lidí! V době, kdy celé lidské populaci hrozí násobné zdražování základních potravin, se s masivními dotacemi ze státních rozpočtů prosazuje vý­roba paliv z potravin. Lepším řešením by byla náhrada uhlovodíkových paliv vodíkem.

Výroba bionafty a biolihu

Zamlčuje se, že výroba tekutých biopaliv je velmi energeticky nároč­ná. Spotřebovává se při ní velké množství fosil­ních paliv a do ovzduší se uvolňuje velké množství CO₂. U výroby etanolu z cukrové třtiny dokon­ce nejpesimističtější pro­počty uvádějí, že energie ve vyrobeném etanolu je nižší než fosilní energie spotřebovaná v jeho techno­logickém procesu. [Bourne J.: Zelené sny. National Geographic X/2007, str. 70.] Krátce shrnuto to znamená, že ekologičtí enthusiasté „naletěli na špek" globální politicko-podnikatelské lobby, která v celém tomto ekologickém karnevalu, jenž skrytě podněcuje a podporuje, našla nový zlatý důl pro své zisky. A spo­lečensky ještě nebezpečnější je to, že si koupila a pěstuje prodejné politiky, vědce a novináře, kteří masu naivních ekologistů hecují a organizují jejich akce. Do které z těchto skupiny patří pan Bursík nelze dokázat, ale je možné se domyslet.

Jak lze čelit diktátu cen ropy?

Některá naše periodika již vícekrát varovala před možným strmým stoupáním cen ropy. Nejčernější předpovědi uváděly, že zřejmě již nedojde k návratu na předchozí cenovou úro­veň a že lze očekávat pouze její další zvyšo­vání. Důvodem je prý dosažení hranice těžby a její očekávaný trvalý pokles. Ceny již vystouply i k hranici 100 USD za barel a připouští se i možnost růstu k další hranici 200 USD. Zmíněná očekávání následovaly úvahy o nutnosti radikálních úsporných opatření a substituce alespoň části světové spotřeby ropy. Někteří vidí naději v přechodu automo­bilové dopravy na elektrický pohon s palivo­vými články na vodík. Všechny velké světové automobilky již vyvinuly funkční automobi­ly s využitím tohoto principu, ale k vyřeše­ní ekonomie výroby, skladování a distribuce vodíku zbývá všem ještě urazit ke kýženému cíli dost dlouhou cestu. Hlavní problémy představuje výroba vodíku elektrolýzou, která je velmi náročná na elektrickou energii, a složitá technologie palivových článků. Elektrickou energii by bylo možno vyrábět v obrovském rozsahu z obnovitelných zdro­jů nebo z uhlí, ale jejich spalování by výrazně zvý­šilo nežádoucí emise oxidu uhličitého (CO₂).

Termický rozklad vody je schůdný a teoreticky vyřešený

Přechod na vodíko­vý pohon vozidel je proto možný pouze při získávání energie z jaderných zdrojů, které jsou relativně levné a nejsou zdrojem žádných škodlivých emisí. Kdyby se vyráběla energie pro elektrolýzu v ja­derných elektrárnách - nebo ještě lépe - kdyby se vědecký výzkum zaměřil na možnost roz­kladu vody přímo jadernou energií, byla by energetická část problému vyřešena.

Rovněž řešení pohonu vozidel  s elektromotory a s palivovými články není ani jediné, ani ekonomicky nejvýhodněj­ší. Již zmíněné světové automobilky mají fungující va­rianty pohonu s plynovými (H₂) pístovými motory, nepříliš odlišnými od současně běž­ně vyráběných, které jsou vybaveny tlakovými zásobníky vodíku jen o málo většími a těžšími než současné palivové nádrže vozidel. Je zřejmé, že náhrada tekutých nebo plyn­ných uhlovodíkových paliv pro automobi­ly a jiná vozidla a stroje vodíkem je možná a technicky i ekonomicky zcela reálná. Její realizace je závislá pouze na racionál­ním uvažování a odvážném rozhodování vlád, které by se měly přestat ohlížet na pokřik ná­tlakových hnutí, jež jsou ve skutečnosti inspirována a podporována celosvětovou lobby ropných společností.

Scientific American, české vydání, přinesl v čísle listopad-prosinec 2007 článek Ústavu jaderného výzkumu Řež, a. s. o vývoji no­vých technologií pro dlouhodobě udržitel­nou jadernou energetiku (štěpných, nikoli fúzních reaktorů). Jen zavedením rychlých reaktorů s uzavřeným palivovým cyklem lze zvýšit využitelnost uranu dvěstěkrát. Tím by, v současnosti známé, zásoby neobohaceného uranu U²³⁸ pokrývaly i budoucí větší světovou spotřebu energie na 2 000 (!) roků a sou­časně výrazně by se snížilo jak množství, tak radiotoxicita odpadu. Vysokoteplotní reakto­ry VHTR nebo GFR chlazené plynem, olo­vem nebo solemi jsou schopny termochemickým rozkladem současně vyrábět vodík pro úplnou náhradu uhlovodíkových chemických paliv (olovem chlazené reaktory již v součas­nosti úspěšně provozují ruské jaderné ponor­ky). Hlavním technologickým problémem a předmětem výzkumu jsou konstrukční materiály dlouhodobě odolné proti chemické agresivitě uvedených chladiv při vysokých teplotách a neutronovému bombardování.

Původně napsáno pro ELEKTRO 12/2009