Partaje začaly vařit volební guláš

Vítězstvím levicového kandidáta Miloše Zemana v první přímé volbě presidenta České republiky to začalo. Pravicoví oportunisté v ČSSD pochopili, „že se nevyplácí čůrat proti větru“ a začali pozpěvovat podle Zemanových not.

I když se svých pragmatických partajnických spádů nechystají zříci ani náhodou. Opojeni momentálně prudkým odklonem zklamaných voličů od rozvrácené ODS, a očekáváním dalšího růstu preferencí ČSSD, se vžili do představy rozhodného vítězství ČSSD v řádných parlamentních volbách v roce 2014.

Své šance ale nehodnotí střízlivě a jejich prohlášení pro veřejnost nemají koncepci, založenou na objektivní analýze krizového stavu české politiky a ekonomiky. Ukázalo se to již na jejich volebním sjezdu v Hradci Králové, v programovém projevu staronového oportunistického předsedy Sobotky (kterého jsem za to již na mém blogu kritizoval) a nejkřiklavěji ve vystoupení jeho „stínového ministra financí“ Mládka. Jeho zkratkovité žvanění o parazitizmu živnostníků ho zcela diskvalifikovalo jako snad budoucího ministra financí vlády ČSSD.

Když v titulku hovořím o vaření volebního guláše, myslím tím populistické sliby všech parlamentních stran, kterými chtějí pro sebe nalákat naivní voliče v roce 2014. Bez výjimky, každá z těchto partají slibuje jen malá „cukrátka“ a nesnaží se, ani neumí, nabídnout program zásadní rekonstrukce našeho politického a ekonomického systému, který by dlouhodobým způsobem řešil jeho hlubokou, desítky let trvající a narůstající krizi.

Tím strany neplní funkci, definovanou v ústavě v její Preambuli a Hlavě první. Činnost stran má směřovat k zabezpečení maximálně pozitivního vývoje státu, který proto také strany financuje. Státem v tomto smyslu není státní administrativa, ale všechen lid, který je podle ústavy jeho suverénem. Připomenu známý výrok suveréna absolutistického feudalismu, francouzského Ludvíka XIV.: „Stát jsem já“, nebo Machiavelliho spis Vladař. Suverénem demokratického státu je (má být) nepochybně lid, takže má platit rovnítko  stát = lid.  

Je jistě pozoruhodné, že dnes jsou nejkompetentnější politickou silou v ČR odbory. Ty disponují nejkvalitnějším týmem odborníků a analytiků a na rozdíl od parlamentních stran a vlády mají vypracovanou koncepci nejen ekonomické, ale i politické reformy. Nečasova vláda však trvale odmítá s nimi jednat. Proto s velkým zájmem očekávám jednání odborů s presidentem Zemanem. Nejen zde, na mém blogu, ale i v širokém okruhu mých známých jsem volbu Zemana podporoval, i když ne se vším z jeho názorů souhlasím. Teprve podle jeho jednání s odbory, a dalších následných aktivit, zvolím svůj postoj k němu a „jeho“ straně SPOZ.  

Řešením neutěšeného vývoje České republiky, od r. 1989 do dneška, může být jen zásadní rekonstrukce jejího politického a ekonomického systému. Ta by měla být založena na principiální změně ústavy, nikoli na jejích „příštipkářských“ úpravách, které chystá dnešní parlament. Po relativně úspěšné volbě presidenta republiky by měla následovat implementace dalších prvků přímé demokracie. Především:

-          systém referend podle příkladu Švýcarska,

-         přímá volba krajských hejtmanů, starostů, soudců ústavního soudu a nejvyšších funkcionářů státní správy (státního zastupitelství, policie, NKÚ atd.),

-          přímá volba poslanců parlamentu v jednomandátových volebních obvodech (až po možnost snížení jejich počtu a zrušení senátu), 

-          oddělení politických stran od státu (zrušením jejich státního financování),

-          neprodlené přijetí zákona o státní službě (jako základu potírání korupce)