O politické a ekonomické skleróze české levice i pravice

    Nikdo již nepochybuje o tom, že v uplynulých 25 létech se Česko soustavně propadalo do všeobecné společenské krize, do které se potopilo „až po uši“.  

Masa občanů pod tlakem okolností konečně vystřízlivěla z kocoviny po opojení polistopadovými iluzemi tandemu Havel – Klaus a rozhodla se pro zvrat (zatím nikoli převrat). V přímé volbě si zvolila za presidenta předlistopadového rebela Zemana a v mimořádných volbách do sněmovny rebelující hnutí – Babišovo ANO a Okamurův USVIT, od kterých očekává, po prosazeném zvratu, skutečný PŘEVRAT ve společenském systému naší země, který by nás vyvedl z dnešního úpadku na cestu k prosperitě.  

Jiný názor však zastávají a národu se snaží vsugerovat naše intelektuální „elity“ politologů a novinářů všech medií. S kantorskou vševědoucností zvedají varovně prsty a zastrašují žáčky – občánky katastrofickými scénáři konce „té jediné a nejopravdovější“ parlamentní demokracie politicky „vyspělých“ partají a stejně katastrofické destrukce toho „jedině možného a jedině fungujícího“ ultraliberálního, maximálně privatizovaného ekonomického systému.  

Z politologů, nikoli poprvé, zmíním Jiřího Pehe. V PRÁVU, 28.12.2013, v článku Rok na dně, vyhlídky nejisté si opět přihřívá svojí obvyklou „polívčíčku“. Propere „z jedné vody načisto“ autoritářského Zemana i „antipolitická“ hnutí, kterým dala většina voličů  mandát k vládnutí, a prohlašuje dnešní situaci za možný konec naší „fungující“ polistopadové pluralitní (rozuměj pro partaje)parlamentní demokracie. V závěru píše (cituji doslova):

Bohužel ale také reálně hrozí, že se pod poltickým dnem roku 2013, z něhož se už zdánlivě můžeme odrazit jen vzhůru, otevře politická propast, do níž se může zhroutit celý polistopadový režim – s jeho výdobytky (!!!) i selháními.

Ve stejném plátku další guru politologie, Jiří Přibáň, také opěvuje náš ústavní systém a „fungující“ český parlamentarismus, jako nejlepší formu demokracie.

Oba tyto příklady demonstrují zaslepený dogmatismus „akademických“ politologů, kteří nevidí, že je to právě dnešní Ústava, narychlo a účelově „ušitá“ podle střihu premiéra a velezrádce ČSFR Václava Klause, jež zakládá všechny nepravosti, které naší republiku dovedly k dnešnímu úpadku. Nová politická hnutí, na rozdíl od nich, požadují vypracování nové ústavy, která by byla přijata v obecném referendu vším lidem a tím nabyla skutečnou legitimitu.

V oblasti ekonomické reaguje politická pravice zvýšenou aktivitou ve vydávání knih hlasatelů neoliberálních teorií. Podíváme-li se na vydavatele těchto knih a potom do Obchodního rejstříku zjistíme, že vydavateli jsou malé s.r.o. s několika obecně neznámými společníky, které trvale vykazují ztrátové hospodaření. A že jde zřejmě o edice na objednávku, financované objednavateli. Konkrétně zmíním knihu neoliberálního guru, F. A. Hayeka – Právo, zákonodárství a svoboda – PROSTOR 2011, kterou přeložil nechvalně známý aktér budování nového českého kapitalismu Tomáš Ježek. Soudný čtenář se musí divit, komu dnes stojí za to, překládat z angličtiny a vydávat knihu s 550 stranami o neoliberálních koncepcích z minulého století, které evidentně selhaly. Zmíněnou Hayekovu knihu ale nelze zavrhnout celou. V analytických pasážích o titulních tématech, kde se Hayek přidržuje myšlenek svého učitele Ludwiga Miesese, lze s autorem souhlasit. Naše neoliberály však více zajímá Hayek tam, kde přechází od seriózní analýzy k neoliberální ideologii. Žádná ideologie nemá nikdy nic společného s vědou. Je vždy účelová a má sloužit zájmům úzké skupiny jejích hlasatelů.  Hayek po své emigraci před Hitlerem do Anglie a později do USA a na tamní politickou objednávku diskreditace nacismu a později i komunismu, napsal v roce 1944 knihu Cesta do otroctví, ve které „hodil do jednoho pytle“ všechny kolektivistické režimy jako otrokářské. To se Západu hodilo po horké válce s Hitlerem i ke studené válce se SSSR, a Hayek si tak zajistil pohodlnou existenci jako univerzitní pedagog a úspěšný knižní autor. Na rozdíl od něho Ludwig Mises v USA do smrti živořil ze skromné podpory od nějakého mecenáše.

Bohužel bezradná a na slepé cestě, je i sociáně-demokratická levice a obávám se, že na ní  směřuje i Babišovo ANO. Sociální demokraté nemají alternativu k doktrínám liberálního trhu, ale jenom drobná reformistická řešení jeho nejostřejších sociálních nerovností. A Babišovo ANO se rozhodlo pro angažování mimostranických expertů do své ekonomické rady, která je,  bohužel, sestavená také jen z epigonů neoliberalismu a nelze od ní očekávat nějakou objevnou a fungující alternativu.

Takže se jako občané nemůžeme příliš kojit nadějí, že se v nastávajícím roce dočkáme nějakých zvláště potěšujících pokroků.