Kde jsou ty zlaté časy, kdy existovala jen komunistická a nekomunistická levice.
Někdy v 60. nebo 70. letech se vynořila ještě liberální levice.
V té době byla sociální nerovnost ještě nízká, neexistovala masová nezaměstnanost, sociálně tržní ekonomika spolehlivě pojišťovala chudší vrstvy.
No a v té situaci liberální levice prohlašovala, že sociální problém je již vyřešen, že problémem není nerovnost, ale nerespektování různosti.
A tak se začaly vyzdvihovat otázky genderové, problémy etnických, náboženských a kulturních minorit, práva homosexuálů atd. A tyto dílčí otázky začaly být upřednostňovány před všemi ostatními.
Od té doby prudce vzrosty příjmová i majetková nerovnost, vynořila se masová nezaměstnanost spolu s její nejhorší formou - nezaměstnaností mladých. Systém sociálního zabezpečení je systematicky osekáván, reálné mzdy zaměstnanců stagnují, pokud neklesají.
Rétorika liberální levice se ovšem nemění. Někteří už jí ale nehodlají naslouchat.
A jako na zavolanou se objevují migranti. Ideálně naplňují kritérium jinakosti, čímž se pro liberální levici stávají ohromně zajímavými. Jejich složitá situace nahrává sklonu liberálů připisovat některým pouze práva a pomlčet o jejich povinnostech. Výsledkem je prosazování bezohledného humanismu, kdy migranti nají pouze práva a domácí obyvatelstvo pouze povinnosti.
Postoje liberální levice už vidíme i u jiných stran, nejen levicových.
