Naše vládnoucí banda vede Česko do pekla řeckého bankrotu

Vládnoucí Sobotkova koalice „Bratrstva kočičí pracky“ v posledních křečích předvolebního boje jde řeckou cestou a rozhazuje peníze z prošustrované státní kasy.

V situaci, kdy státní dluh dosáhl rekordní výše 4,5 bilionů Kč, se partaje podbízejí voličům sliby zvyšování platů státním zaměstnancům, snížení daní z příjmu i DPH a důchodcům zvýšení důchodů. Dokonce i Babiš, dosud nepřítel rozpočtového schodku, tentokrát podporuje jeho zvýšení!

Vůbec chování všech ministrů vlády budí dojem, že Sobotka a jeho ministři postrádají elementární erudici jak v národohospodářství, tak v matematice (spíše v „počtech“ základní školy). Všichni bez výjimky požadují zvýšení svých rozpočtových přídělů, ale žádný ani nenaznačuje, kde na to získat finanční zdroje. Trochu vyšší výběr daní v přechodné konjunktuře ekonomiky, ani Babišův hon na neplatiče daní je nenaplní.

Nikdo z nich se neodváží říci lidem, zaměstnancům i podnikatelů pravdu, že systémově je nutno přímé daně zvýšit! Že je nutno jít cestou stabilních skandinávských ekonomik, ve kterých funguje progresivní  zdaňování příjmů v řádech desítek procent.    

Progresivní zdaňování příjmů fyzických osob by postihlo selektivně jen skupiny s příjmy nadprůměrnými, tj. velké podnikatele a jejich top-management a top-specialisty. Pro ty by to neznamenalo žádný vážný zásah do jejich osobních rozpočtů, ale jenom trochu utlumilo jejich hon za hédonistickými požitky.

Samozřejmě, že těm, kteří by tím byli „postižení“, by se to nelíbilo a proto využívají svých mediálních možností a lobystického ovlivňování politiků a zkorumpovaných profesionálních ekonomů k „vědeckému“ zdůvodnění tzv. ekonomiky strany nabídky, která znamená snižování daní straně nabídky, tj. podnikům a jejich majitelům, ale oslabování strany poptávky, tj. snižování příjmů občanů. Argumentují při tom jen empiricky nalezenou, ale teoreticky nezdůvodněnou, tzv. Lafferovou křivkou, která ukazuje, že při zvyšování daňového břemene příjmy státního rozpočtu klesají! Cudně však při tom zamlčují, že sám její autor upozorňuje, že to nastává únikem daní v narůstání tzv. „šedé“ ekonomiky a „optimalizací“, rozuměj falšováním daňových přiznání. A to obé je u nás trpěno a nedostatečně postihováno a trestáno. Neplatnost této křivky se potvrdila v USA za prezidenta Reagana, který prosadil snížení daní o 25%, ale slibovaný Lafferův efekt se nedostavil, ale naopak došlo k poklesu výběru daní!!! (zdroj: Holman a kol. Dějiny ekonomického myšlení, nakl. C. H. Beck 2001, str. 476).

Naše politické strany a jejich vlády se otrocky podřizují politickému a ekonomickému tlaku MMF a Světové banky a na nich závislé Evropské unii, které jsou dnes dirigovány tzv. novými feudály (zdroj: Holman a kol., str.349), tj. světovou neoliberální oligarchií největších světových bank, jejich multimilionářskými vlastníky a manažery, kteří si chtějí nejen udržet, ale stále zvyšovat své bohatství a moc.

Tato politika české vlády vede k stále rostoucímu zadlužení státu a rostoucím úrokům z dluhů. Taková cesta dovedla ke státnímu bankrotu Řecko, které je dnes donuceno rozprodávat svůj národní majetek, celé ostrovy v Egejském moři, největší přístavy a fungující státní podniky. Takže se Řekové stávají žebráky a nevolníky ve své vlastní zemi!!! To chceme dopustit i u nás? Máme k tomu již hodně nakročeno.

Čekají nás volby do Sněmovny a voliči by se měli rozhodovat, zda se nechají ohlupovat sliby „zavedených“ korupčnických stran a budou je setrvačně znovu volit. Nebo vyjádří svůj odpor k dosavadní politice tím, že se masově voleb účastní, ale stejně masově odevzdají s prázdnou hlasovací obálkou hlasy neplatné.

A po volbách, ať již dopadnou, jak dopadnou, měli by se všichni rozumní občané angažovat v občanských hnutích, která budou na jakékoli vládě požadovat zásadní změnu celého politického i ekonomického systému ČR tak, aby obhajoval a realizoval životní zájmy občanů a vedl náš stát k poctivé demokracii pro celý národ, místo falešné demokracie jen pro korupčnické partaje a jejich sponzory a klienty.