Kamiony jsou pohromou

V LITERÁRNÍCH NOVINÁCH z 22. září 2008 byla publikována polemika o dálnicích mezi Tomášem Kramárem, předsedou OS Oživení, a tikovou mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Martinou Vápeníkovou.

Tisková mluvčí prezentovala naučenou standardní konzervativně-ekonomickou argumentaci, aplikovanou na výstavbu dálnic. Podle té: dálnice umožňují masivní kamionovou dopravu napříč kontinentem a tím prý jsou hlavním tahounem rozvoje ekonomiky. Nejenže umožnily řádově vyšší objem přeprav zboží, ale dávají práci mnoha stavebním firmám a tisícům jejich zaměstnanců. Zapomněla ještě na zisk bank, které stavby úvěrují a na zisk firem jako jsou Kappsch, autodopravci, automobilky, výrobci pneumatik, prodejci pohonných hmot a všechny další služby kolem dálnic. Je to argumentace, která vychází ze scestné koncepce trvalého růstu HDP a nízké nezaměstnanosti, bez ohledu na rabování neobnovitelných přírodních zdrojů a ničení životního prostředí pro vše živé na Zemi. Tyto argumenty vzápětí zcela poučeně a racionálně Komárek vyvrátil.

Já se zde otevřeně připojuji k názoru Tomáše Kramára, ale zároveň se budu snažit říci, jak by se měla chovat společnost a její zvolené zastupitelské instituce (parlament, vláda, místní zastupitelstva a úřady), aby všem prokazatelně společensky škodlivým dopadům extenzivního ekonomického růstu efektivně čelili. Zde konkrétně exponenciálnímu růstu silniční nákladní dopravy. Především taková iniciativa by „slušela“ našim Zeleným a hlavně jejich vůdci a ideologovi, místopředsedovi vlády Bursíkovi. Jeho iniciativa pro omezení jízdy kamionů o víkendech je jen předvolební populistickou exhibicí a stejně problém neřeší. Česko se nyní chystá na předsednictví Evropské unie. Pan Bursík by se měl zasadit o to, aby vláda do svého programu zařadila právě omezení dálkové kamionové dopravy a její převedení na elektrifikovanou železnici.

Za dnešní situace se výrobcům i obchodníkům vyplácí, převážet produkty z jejich teritoria napříč kontinentem a prodávat je v jiném teritoriu, kde se shodné produkty také vyrábějí a přepravují se zase opačným směrem. A přepravci a jejich dodavatelé si užívají růstu tržeb a zisků a jejich vlády se mohou pyšnit růstem ekonomiky a zaměstnanosti.

Nejlepší cestou, jak tomu čelit by bylo zavedení nové ekologické daně v celé Evropské unii. Spočívala by v tom, že dosavadní daňový a poplatkový systém by byl v zásadě zachován, ale pouze do limitovaného dojezdu kamionu, např. 500 km. Při překročení této hranice by měla nastoupit ekologická daň za ujetý „tunokilometr“. Její výše by měla být vypočtena např. jako rovná provozním nákladům přepravy; takže v tom případě by je zvyšovala na dvojnásobek. Dlouhé přepravy by tedy nebyly zakázány, ale záleželo by na svobodném rozhodnutí přepravců, jestli se jim překročení limitu vyplatí. Kdyby se v praxi ukázalo, že dojezdový limit nebo výše daně nebyly „nasazené“ dobře, bylo by možno je kdykoli novelou upravit směrem nahoru nebo dolu. Asi tak, jako národní banky mění podle vývoje ekonomiky základní úrokové sazby.       

11. října 2008