Kalouskovo vánoční přání

V pořadu TV1 – 168 hodin, paní redaktorka Fridrichová předvedla sestřih rozhovorů s několika našimi předními politiky na téma, jaká mají vánoční a novoroční přání. Mimo jiných s předsedou lidovců Cyrilem Svobodou nebo ministrem financí Janotou. Ale nejvíce mne zaujal (a „vytočil“) místopředseda a spiritus agens strany TOP 21 a ex- všeho možného, pan Kalousek. Vysvětlím proč.

Ideálním smyslem politiky v demokratické společnosti by mělo být řízení věcí veřejných k největšímu prospěchu všech občanů a jejich státu. Politikové a jejich strany před občanskou veřejností vyhlašují politické programy, jejichž realizací údajně tento cíl slibují plnit. Těmito sliby lákají hlasy voličů. Ale ať zvítězí v boji o moc jakákoli strana, vždy se rychle ukáže, že tyto „sliby byly chyby“ a že každá strana u moci se snaží ze státu a jeho občanů „vytřískat“ maximum rychlého zisku pro členy a hrabivou „klientelu“ svých stran. Pro to, aby jim tato špinavá hra u voličů vycházela, zvolili všichni naši „čelní“ politikové jednu společnou taktiku. Že je zbytečné a pro volební boj dokonce škodlivé, říkat voličům pravdu, vymýšlet a propagovat prospěšné a reálné politické cíle, ale že nejlepší cestou k volebnímu vítězství a k moci je populistická demagogie. Taková, která voličům drze slibuje maximum požitků a minimum povinností a vůbec co nejrůžovější budoucnost pod jejich vládou. Politické partaje se nesnaží obracet na racionální úsudek voličů, ale najímají si marketingové agentury, které ovládají psychologii manipulace s jednáním davu tak, aby se rozhodoval podle jimi vyvolaných emocí.

Naše politická levice a pravice se neliší ani v tom, že formulují své sliby jazykem vyhovujícím sluchu jejich věrných voličů, ale současně neodpuzujícím většinu voličů nevyhraněných. Taková demagogie „vyšla“ ČSSD při posledních komunálních volbách, když zvolila zcela okrajové, ale marketingově atraktivní téma poplatků ve zdravotnictví. To jim získalo voliče nejen z nízkopříjmové skupiny zaměstnanců a důchodců, ale i z početné střední vrstvy drobných podnikatelů a inteligence.

Hlavním lákadlem ODS je snižování přímých daní a povinného sociálního pojistného. Přestože je to výhodné hlavně pro úspěšné podnikatele, kteří jsou hlavní klientelou ODS, je to i falešné lákadlo pro výdělečně činné voliče, kteří si neuvědomují, jaké to bude pro ně mít negativní důsledky, když je postihne zhoršování veřejných služeb a pořádku, ekonomická krize, nezaměstnanost, nemoc a nakonec i důchodový věk. Obě strany, ODS i ČSSD, potom co získají ve volbách moc, rychle zapomenou na volební sliby a následující čtyři roky si „užívají“ bezuzdného plundrování národního bohatství ve prospěch svých kapes. Takové jejich střídavé „hospodaření“ přivedlo tuto republiku za dvacet let k zadlužení státní kasy přes 1.200 miliard Kč, což představuje již celou třetinu ročního HDP a 120 tis.Kč dluhu na každého obyvatele tohoto státu!

Do dosavadní „idyly“ vlády dvou stran nyní chce proniknout strana třetí, pánů Kalouska a Schwarzenberga TOP 21. Důvěra v jejich pohnutky však není valná. Kalousek se již „proslavil“, jako náměstek MNO, aférami se zakázkami pro armádu nebo přátelskými styky s bechyňským „zámeckým pánem“ Škvárou, který vydělal své miliardy na zkorumpovaných kšeftech s naší krevní plasmou v NSR. Orlickému knížeti se zase stýská po zlatých časech   R-U mocnářství, kdy erb a latifundie platili více než intelekt a píle. Tito pánové, podle vlastních prohlášení, chtějí skoncovat s populismem dosavad vládnoucích stran a především zastavit další zadlužování státu reformou veřejných rozpočtů. Slibují to učinit razantními úsporami ve veřejných výdajích a téměř úplnou privatizací všech veřejných služeb v duchu tzv. Washingtonského konsenzu z r. 1998, dnes již prokazatelně neúspěšného krajně liberálního konceptu. Při tom pan Kalousek, bývalý ministr financí a samozvaný ekonomický guru, ani myšlenkou nezavadí o druhou stranu veřejných rozpočtů, o stranu příjmovou.

Nejen každý podnikatel, ale i každá hospodyňka, ví, že schodek rozpočtu vzniká buď nadměrnými výdaji nebo nízkými příjmy. A není-li rozpočet vyrovnaný, že se musí přičiňovat o vyšší příjmy a také se uskrovnit ve výdajích. A jsou-li rozumní vědí, že je dobré si vytvářet úspory pro horší časy, nebo pro výhodné investování. Jen pana Kalouska vůbec nenapadlo, že by se mohl ohlédnout po možnosti zvýšení veřejných příjmů.

Protože potřebuje nalákat hlásky voličů v blížících se volbách do sněmovny, uchyluje se také k vždy fungujícímu populistickému triku. V jeho případě ke slibům všeobecného snižování daní, o kterém si je jistý, že mu na něj určitě „skočí“ většina voličů. Právě ve shora zmíněné novoroční „anketě“ politiků paní redaktorky Fridrichové se nechal slyšet, že jeho nejvroucnějším novoročním přáním je, aby nejen jeho, ale všechny občany již konečně přestal stát OKRÁDAT svými daněmi.

To má tedy být politik, který se chce ucházet o řízení státu. Pak by nám měl vysvětlit, co bývalý ministr financí, z čeho a jak bude financovat výstavbu a údržbu veřejné infrastruktury, bezpečnost vnitřní i vnější, ústavní orgány, státní správu, justici, vězeňství atd. Chce snad, jako šílený ekonomický ultraliberál Murray Rothbard, toto všechno zprivatizovat?

To jistě nemá v úmyslu a také by to těžko svedl. Používá opět jen populistické lži, kterými si chce lacino získat hlasy prostoduchých voličů a potom se jejich naivitě se svými kumpány v komfortním závětří od srdce vysmát.