Ještě k blogu - Ty máme volit?

Tento můj blog měl vynikající, většinou kladnou, odezvu. Přečetlo jej přes 6.000 čtenářů a karma překročila číslo 42. Nesouhlasná kritika se pohybovala kolem 1 promile! Přesto chci reagovat na následující nesouhlasnou kritiku:

Re: Článek se mi nelíbil – napsal v Dikusi 12.03.2010 16:06 kolega bloger mašlomcha a vytýká mi, cituji: … neznalost těch nejzákladnějších zákonů ekonomiky …  konkrétně Adama Smitha: „Bohatství národů".

Troufám si myslet, že ekonomické teorie znám asi hlouběji než můj kritik. Popuzen účelovým zdůrazňováním jen části Smithových názorů, chci upozornit na jeho méně známé dílo: „Teorie mravních citů", které publikoval dříve, něž „Bohatství národů" a s jehož známostí počítal. Důvod zamlčování „Teorie mravnich citů“ je zřejmý. Některé vývody osvícenského zakladatele liberalismu nejsou pro dnešek dost neoliberální a tak jsou raději zamlčovány. V „Bohatství národů“ Smith mlčky předpokládal, že „neviditelná ruka“ a zásady laissez faire mohou vést k nejefektivnější společnosti pouze za předpokladu dodržování mravních principů. Teprve když si uvědomil, že takto nebyl pochopen, považoval za nutné svojí starší „Teorii mravních citů“ doplnit a vydat znovu. Smith nikdy neglorifikoval bezohledný egoismus, ani nikde nenapsal, jak vysoká má být „odměna“ podnikatelů a jak s ní mají nakládat. Jen říká, že jejich odměna by měla mít takovou hodnotu, jakou připisují jejich službám ti, kteří je užívají.

Již Smithův současník H.T.Buckle, který považoval Bohatství národů za: „ … pravděpodobně nejvýznamnější knihu, jaká byla kdy napsána v lidských dějinách“, vyjádřil své pochybnosti o Smithově „Teorii mravních citů“ a „Bohatství národů“, když napsal:

„Abychom porozuměli filosofii tohoto zdaleka největšího ze všech skotských myslitelů, musíme vzít obě díla dohromady a považovat je za jedno. Jsou totiž ve skutečnosti dvěma oddíly jednoho předmětu. V „Mravních citech“ zkoumá sympatetickou část naší přirozenosti, v „Bohatství národů“ zkoumá její část sobeckou. A jelikož my všichni jsme jak sympatetičtí, tak sobečtí ... a jelikož tato klasifikace je primárním a vyčerpáva­jícím rozčleněním našich motivů k jednání, je evidentní, že pokud by byl Adam Smith dokonale naplnil svůj velkolepý projekt, byl by pozvedl svá studia lidské přirozenosti do podoby vědy... Již krátký pohled na tato dvě jeho díla prokáže existenci tohoto fundamentálního rozdílu a umožní nám pochopit, že každé z nich je doplňkem toho druhého. Takže abychom pochopili každé z nich, je nutné studovat je obě."