Janota ještě jednou

Včera jsem zde umístil blog s titulkem: Janota chce odřít potřebné! Úmyslně byl provokativní a tak jsem byl zvědavý na odezvu. Kupodivu byla vysoce pozitivní: blog přečetlo 997 čtenářů, karma dosáhla hodnoty 17,63 a jen asi 20 kritiků (2% čtenářů) mne znectilo (většinou vulgárně, což se podle pravidel nemá). To jen na úvod.  

Protože v kritiky lomcovaly emoce a nikoli znalost věcí, rozhodl jsem se zde zveřejnit text, který jsem napsal pro odborný časopis ELEKTRO 5/2009. Snad vnese do problematiky více jasno.

Ekonomická krize – její příčiny a k čemu je dobrá

V ELEKTRO  2/2009 se šéfredaktor ve svém SLOVĚ ŠÉFREDAKTORA zabýval kvalitou vzdělání absolventů českých technických škol v souvislosti s nedávným přerušením (krizí) dodávek zemního plynu z Ruska a s prací Nezávislé energetické komise, tzv. Pačesovy, která má připravit scénáře budoucí energetické politiky České republiky. Energetická komise ve všech čtyřech alternativních scénářích energetické politiky předpokládá výstavbu nových elektráren. Proto staví náš šéfredaktor otázku, zda je dnes český průmysl a jeho strojírenství schopné nové elektrárenské zdroje budovat. Poukazuje na to, že české strojírenství, inženýrské, projekční a výzkumné ústavy byly z větší části rozbity a jejich kvalifikované týmy se rozešly. Dnes společensky i finančně podceňovaná práce strojírenských a elektrotechnických specialistů má za následek nezájem mládeže o tyto obory a odchody zbylých aktivních odborníků do jiných povolání. Vysokou společenskou prestiž a nadprůměrné platové podmínky dosud měli právníci, bankovní úředníci, analytici a konzultanti, dealeři a obchodní manažeři a zástupci, makléři a brokeři.

Příčiny této situace přímo a zásadně souvisí s příčinami celosvětové ekonomické krize. Teprve její vypuknutí a problém energetické závislostí na nedůvěryhodném Rusku začal otřásat dosavadním stavem věcí. Světová finanční krize a hromadné pády bank odhalily vratké základy dosavadního ekonomického růstu. Znovu se potvrdilo, že v obchodech se závratnými sumami fiktivních peněz se nevytváří žádná přidaná hodnota, a že vykazované zisky z těchto obchodů jsou také jen fiktivní. Hroutící se banky a další aktéři finančního trhu jsou nuceni omezovat své obchody a šetřit, kde se dá. Nastává soumrak pro přemnožené profese peněžního a realitního trhu. Hospodářské noviny z 27.2.2009 v příloze TÉMA přinesly titulky: PLATY V KRIZI – Konec dobrých časů, mzdy klesají. A zprávy, že postižené banky a jim podobní, hromadně propouštějí zaměstnance dosud hýčkaných profesí.      

Nejen u nás, ale po celém světě se scházejí komise a týmy, které bádají, proč k dnešní finanční a ekonomické krizi došlo a jakými prostředky ji co nejrychleji překonat. Nehledě na jejich rozporuplné závěry a doporučované terapie, si dovolím vyslovit odlišný názor. Podle něj jsou základní příčiny dvě.

Primární příčinou je příliš nerovnoměrné rozdělování společenského produktu, kterému se říká „rozvírající se příjmové nůžky“. Vlastníci kapitálu si přisvojují ze společenského produktu (HDP) příliš velký podíl a následně mají problém jej spotřebovat nebo proinvestovat. Nespotřebovaný proto ukládají do bank a podobných subjektů finančního trhu a očekávají jeho zúročení. Banky jsou pak nuceny jej vložit do úvěrů buď pro třetí podnikající subjekty (úvěry provozní a investiční), nebo pro fyzické osoby na jejich investice, nebo na jejich konečnou spotřebu.

Dlužníci podnikatelé úvěry použijí pro rozšíření své produkce a tuto produkci musí se ziskem prodat. Komu? Konečným spotřebitelům! Ti však obdrželi ze společenského produktu podíl, jehož kupní síla není schopna absorbovat stále se zvyšující nabídku. Proto koneční spotřebitelé ochotně přijímají bankami jim nabízený úvěr. Ten, v lepším případě, částečně investují do předmětů dlouhodobé spotřeby (hlavně do bydlení), ale hlavně jej použijí na svůj běžný bezprostřední konzum (úvěr „projedí“).

Tyto toky produktů a peněz jsou déle udržitelné jen tak, že bude trvale stoupat konečný konzum, že věřitelé se smíří s tím, že objem úvěrů trvale poroste a jejich jmění bude čím dál, tím více tvořeno jen slabě zajištěnými finančními pohledávkami. Že nikdy nevznikne nedůvěra v návratnost úvěrů a pohledávek a následné zastavení dalšího úvěrování bankami, že nevypukne hromadné vybírání vkladů, ani a panický prodej cenných papírů na finančních trzích.   

I laik pochopí, že nutných podmínek je příliš mnoho a že jsou těžko splnitelné. A tak je vždy jen otázkou času, kdy splněny nebudou a kdy se celý tento labilní systém zhroutí a propukne jeho další krize.   

Sekundární příčinou, která je následkem příčiny primární, je nesprávná alokace kapitálu. Reálný produkční kapitál se snaží jít nejpohodlnější cestou. Dostatečně nehledá nové příležitosti svého využití, ale soustřeďuje se na podněcování stále rostoucí spotřeby tradičních produktů. Využívá k tomu všech marketingových triků a podněcuje nesmyslný konzum zbytečností, které si spotřebitelé kupují stále více na úvěr. Trh je nakonec přesycen, prodeje a tržby klesají, výrobci nemají dostatek provozního kapitálu. Banky začínají odmítat další úvěry. Produkce se snižuje, nezaměstnanost se zvyšuje. Dlužníci nejsou schopni splácet ani úroky, ani jistiny úvěrů.

Jen odstranění těchto dvou hlavních příčin krize je cestou, jak nestabilitě dosavadní tržní ekonomiky zabránit a přeměnit ji na sytém stabilnější, schopný udržitelného vývoje bez extrémních výkyvů, kterými jsou periodické recese a krize.

A nyní se opět vraťme k problému našeho šéfredaktora.       

Ekonomická činnost lidí a společnosti spočívá na třech produkčních faktorech – kapitálu, práci a půdě (to uznávají teoretičtí ekonomové všech škol). Aby ekonomika fungovala bez nežádoucích poruch a co nejefektivněji, musí být všechny faktory udržovány a rozvíjeny vyváženě a harmonicky. To se snadno řekne, ale těžko realizuje. Přesto však veškeré úsilí zodpovědných veřejných orgánů a manažerů soukromého podnikání musí být zaměřeno na tento cíl. To proto, že jen jeho plnění přináší maximální prospěch všem. Tvůrcům i spotřebitelům společenského produktu – HDP.

Jak jsem již uvedl, sekundární příčinou ekonomických krizí je neracionální a neefektivní alokace kapitálu. To se týká i „kapitálu lidského“. Podnikatelé a jejich manažeři v honbě za rychlým ziskem přednostně „investují“ zvýšené mzdové prostředky do profesí, které jim tento rychlý zisk zabezpečují operacemi s finančním kapitálem. Naproti tomu zhodnocení reálného kapitálu, který je vložen do produkce užitných statků – výrobků a služeb, vyžaduje mnoho složité práce a dává nabízí zisk jen průměrný a proto podnikatelé v tomto podnikání na mzdách šetří.

Teprve když přerostou uvedené rozpory ve fungování ekonomiky únosnou mez, propukne krize. Jejím ozdravným účinkem je, že znehodnotí nominální (účetní) ceny aktiv až na ceny tržní, tj. vyčistí bilance o neexistující fiktivní peněžní i hmotná aktiva, odstraní z trhu zbytečné a zastaralé produkty a produkční kapacity a zahájí investice do produkce nových statků a služeb. To by mělo v současné době, mimo jiné,  vést i k mohutnému rozvoji produkce energetických těžebních, výrobních, skladovacích a rozvodných zařízení, důsledně splňujících požadavek ekologické šetrnosti. To pak bude znamenat i renesanci vážnosti technických profesí, po které volá náš šéfredaktor.

Smutné je na tom jen to, že člověk rozumný – homo sapiens sapiens - není schopen krizovému vývoji předcházet racionálním a předvídavým řízením svého nejen ekonomického, ale veškerého společenského života.