Hlas z USA o vraždění v Connecticutu

K diskusi o mému blogu ze včerejška, chci zde přetisknout názor mé známé z USA. 

Datum: 15. 12. 2012
O posledním masakru v americké škole ve státě Connecticut

Ano, včera si Amerika prožívala jeden ze svých nejsmutnějších dnů. Střílet do malých dětiček je už to poslední. Navíc se to stalo na podobném místě jako byl Durham NH, kde jsme žili, a ta škola tam...vše se mi opět připomnělo, když byly děti malé, strach o ně...

Jsem strašně rozčilená a jako rodič - matka zdevastovaná, protože už několik let volíme tak, aby se zakázal prodej automatických zbraní. Není důvod, aby byly k dispozici obyčejným občanům! Mají k nim pak jednoduchý přístup (v USA je více obchodů se zbraněmi, než obchodů s potravinami), a když jim škubne v hlavě jdou a zabíjí. Kdyby museli jednotlivě nabíjet, nikdy by nezabili tolik lidí jako s automatem. V jiných zemí to tak funguje (viz. Velká Británie, Austrálie ap.) Včera ten mladík vystřílel nejméně 100 střel, než se trefil do těch 26 mrtvých. To by s obyčejnou zbraní nemohl. Jestli se to nezmění teď, po tomhle masakru v Newtown CT, tak už nevím kdy! I Obama brečel. My zbraně doma nemáme, ale uvažuji o tom, že pokud se nezmění zákon o prodeji automatických zbraní, budu se muset naučit na stará kolena střílet a nějakou tu flintu si také pořídit.

Většina Američanů je velice pokroková s otevřenou myslí. Ale pak je tu skupina, která žije stále někde v minulosti před 240 lety, kdy byla sepsaná ústava o tom, že každý občan může vlastnit jakoukoliv zbraň na svou obranu. Tehdy se mínilo proti tyranii (králi, totalitním režimům). Samozřejmě nikdo si tehdy ani nedovedl představit, jaké zbraně budou za 240 let k mání. Tento zákon je nutné změnit/upravit, jinak se tu všichni navzájem vyvraždíme.

Z naší školy nám poslali také utěšující email. Ví se, že někteří rodiče se budou zase chvíli bát posílat děti do školy. K tomu také poslali návod jak s dětmi o takové události hovořit. Psychologové jsou také k dispozici. Od roku 2001 je vydaný bezpečnostní zákon, kdy se všechny školy musí zamykat. Občas zůstávají otevřené pouze přední dveře. Tady v té škole měly i ty zamčené. Vraha ale znali, jeho matka byla místní učitelka, tak ho normálně asi pustili dovnitř (o tom se stále spekuluje, svědci jsou mrtví).

Soucítím s rodiči, kterým se včera dítě už domů nevrátilo. Znám takové komunity a městečka na východě dobře vím, kdo tam žije. Tady v tom konkrétně to byli samí pracovití, pořádní lidé, zaměstnaní dost často v New Yorku (vzdáleném 60 mílí), zámožní lidé. Stát Connecticut je známý svou krásnou přírodou, klidným místem na žití a vlivnými, bohatými obyvateli. Žije tam mnoho umělců, jako režiséři, výtvarníci, spisovatelé...  Kriminalita tam téměř žádná není. No a teď tohle.

V Austrálii jsme si dávali pozor na žraloky a krokodýly, na Bali na teroristy a tady doma si musíme dávat pozor na blázny. To je asi nejhorší, protože u těch nikdy nevíme kde se vyskytnou příště.

Podle studie se zdá, že se násilí v USA vždy odvíjí v časových vlnách. Chvíli je klidněji, pak je období šíleností. Nyní již pár let žijeme v šílenějším období. Většinou to spustí někde někdo a pak následují tzv. „copy cats" - kopírovači. Představuji si, že si říkají: "když odejít, tak velkolepě"... , a berou sebou ostatní. Vlastně vždy se jedná o mladíky okolo dvaceti let.

Dnes už je realita taková, že se veřejnost naučila velmi rychle reagovat. Instinkty o přežití fungují. Nikdo už nečeká, když slyší střelbu, ale začne hned jednat - volají o pomoc, schovají se, utíkají, autority pomáhají s evakuací budov. Včera v té škole učitele reagovali také perfektně. Každá učitelka musela jednat za sebe a svou třídu. Některá je zamkla ve třídě, jiná se s dětmi poschovávala v lese, další děti nastrkala do skříněk v šatně, pod stoly atd. Na speciální policejní jednotky odstřelovačů (tzv. SWAT team) se už nečeká. Dříve na ně místní policie musela čekat. To už se nyní také nedělá a vtrhnou na místo hned. Proto jsou všude vždy tak do jedné minuty (obchodní dům v Oregonu, kino v Coloradu ap.).

Žijeme v bláznivé době. Určitě ne více nebezpečné, ale rozhodně v rychlejší, modernější, tím pádem také intenzivnější. Chtěla jsem na závěr napsat něco na zamyšlení, ale myslím, že celá tato událost je na zamyšlení. Hlavně pro nás, tady v Americe.

Kateřina Dehning