Havlova zaslepenost

Václav Havel je mnoha lidmi považován za filosofickou a morální autoritu, ale mě se spíše jeví jako český písmák, který pochytil trochu Patočkovy idealistické filosofie.

Jako velkoburžoasní synek, který byl komunistickým režimem diskriminován a zahnán do houfu jeho kritiků. Když se komunistický režim hroutil, dostal se do pozice tribuna lidu, kterému nasliboval ráj na zemi v podobě demokracie a prosperujícího kapitalismu.

Brzy se však jeho rajské perspektivy rozplynuly pod náporem ekonomických a politických pragmatiků, reprezentovaných Václavem Klausem. Výsledkem je český mafiánský kapitalismus a „demokracie“ zkorumpovaných, moci a peněz chtivých partají, kterým jsou občané a jejich blaho lhostejní.

Hospodářské noviny z 19.6.2009 přinesly Havlovu úvahu pod titulkem Novou elitou jsou zločinci. Tam Havel, který se nepoučil z nereálnosti svých vizí o „zemi pravdy a lásky“ a nedobral se skutečného zdroje vševládnoucího sobectví a zla, stále vidí příčinu toho všeho ve čtyřiceti létech komunismu a v ateismu společnosti. Nechce vidět, že vládnoucí komunistická byrokracie se rekrutovala ze stejných povahových typů jako dnešní mafie ekonomická i politická. Že zrůdnost komunismu vyvolávala zrůdná ideologie bolševického komunismu a že  zrůdnost dnešní doby také vyplývá ze zrůdné ideologie a praxe neomezené vlády kapitálu. 

Dnes se Havel názorově „veze“ na vlně idealistické filosofie, která za původce všeho zla považuje „vrozené“ a neměnné lidské neřesti, egoismus a chamtivost (HN 12.6.2009 – P. Fischer: Jak proměnit hamižnost v sociální slast). Že to je fatální úděl lidstva, se kterým se musí žít. Při tom věří že náprava je možná jenom náboženskou vírou a mravností, která dnešní ateistické společnosti chybí.

Je paradoxní, že takový světem obdivovaný vizionář a apoštol demokracie si nedokáže vytvořit vizi světové občanské společnosti, založené na nejširší svobodě pro všechny, na uplatňování přímé demokracie, na důsledném dodržování zákonů, na nedeformovaném liberálním trhu a na racionálním, solidárním a trvale udržitelném způsobu užití společenského produktu. Morálka takové společnosti nemusí být nutně založena na náboženské víře, ale na vzdělání a výchově občanů v tomto duchu.