Máte pravdu v tom, že strany by neměly dostávat ze státní kasy podle výsledku posledních voleb. Také je pravda, že sponzorské dary politickým stranám jsou vlastně úplatky a jako takové by měly být zakázány a jako úplatky postihovány. Jak tedy financovat? Udělal bych to obdobně jako se zdravotním pojištěním, jen bych z toho vyloučil děti do 18ti let (resp. všechny kdo nemají volební právo).Dnes je určeno kolik se z příjmu odvádí na zdravotní pojištění a kolik stát platí za pojištěnce, kteří nejsou výdělečně činní. Každý pak rozhoduje, které pojišťovně tyto prostředky přijdou na účet.
Tak by obdobně měla být zavedena společenská daň. Parlament by posvětil zákon kolik z příjmu by měla činit a kolik za toho, kdo není výdělečně činný. Každý by pak sám rozhodoval, které straně, nebo církvi by měla jeho daň připadnout. S tím by politické strany a i církve musely vystačit. Která strana či církev by měla málo příznivců, musela by si přiznat, že po ní není společenská poptávka a musela by omezit svou činnost, či to zabalit úplně. No a která strana či církev by měla příznivců dost, mohla by si dovolit i placené funkcionáře. Proč do toho pletu církve? Protože jsou to nejstarší politické strany. Logicky bych jak politickým stranám, tak církvím neumožnil podnikatelskou činnost a vlastnictví majetku k tomu sloužícímu. Protože smyslem politických stran a církví je organizovat lidem život a využívat k tomu svůj vliv, měl by zdroj jejich příjmu být adekvátní okamžité podpoře nejen svých členů, ale i sympatizantů. Strana, která by se dostala k vládní odpovědnosti by si pak musela rozmyslet, jestli si kupříkladu předraženou státní zakázkou podříznout pod sebou větev okamžitou ztrátou sympatizantů a tím pádem příjmů.
