Finanční krize 2008

Postačí lekce z americké finanční krize 2008? Od éry Reagana a Thatcherové se na ekonomické pravici zafixoval názor, že totální privatizace ekonomiky, maximální liberalizace všech trhů a snižování daní ze zisku korporací i fyzických osob jsou tou nejsprávnější cestou k růstu ekonomiky a prosperity podnikání. Minimalizovaná státní regulace finančních trhů a soustavné snižování daní z finančních operací umožnily stále hazardnější politiku bank v úvěrech a investicích.

Hazardní operace kryly banky cennými papíry–deriváty a deriváty derivátů, až byl zcela ztratily přehled o reálné hodnotě svých investic a bonitě poskytnutých úvěrů. Trvalý pokles kurzu dolaru a  odbytové potíže amerických průmyslových firem vyvolaly nejistotu trvalosti příjmů zaměstnanců a jejich schopnosti splácet hypotéky, které nabyly sumárně astronomických hodnot. A banky začaly s pokračováním nekrytého úvěrování váhat, což vyvolalo krizi likvidity dalších bank a subjektů finančního trhu. Mezi nimi i těch v USA největších. Rozměry vzniklé finanční a následně nastupující všeobecné ekonomické krize jsou výrazně větší, než „slavné“ Velké krize z roku 1929. Aby nedošlo k totálnímu hospodářskému zhroucení USA, musela se vláda a Federální rezervní fond odhodlat k rázným zásahům, které znamenají úplné opuštění principů reaganomiky a thatcherismu a použití výrazných zásahů státu do ekonomické sféry.

Americká administrativa ústy presidenta Bushe jr. a presidenta Fed Bernakeho oznámila záměr obří sanace bank, pojišťoven a investičních fondů ve výši cca 700 mld. USD na vrub federálního rozpočtu (budgetu). V podstatě se jedné o dílčí znárodnění těchto subjektů a zavedení dozoru ministerstva financí nad jejich podnikáním! Současně žhavý kandidát na nového presidenta USA, Barack Obama, ohlašuje program progresivního zvyšování daní z příjmů a limitování „odměn“ managerů.

To vše vyvolává otázku, zda ještě platí „poučka“ ekonomické pravice, že jen privátní podnikání je zárukou efektivní a úspěšné ekonomiky a že podnikání státní je z principu ztrátové a neefektivní. Otázku, zda tato obrovská finanční krize je postačující praktickou lekcí, že krizi způsobila bezmezná chamtivost privátních korporací a hazard jejich šéfů a že krizi může zažehnat pouze zestátnění těchto korporací a zavedení tvrdých státních regulačních opatření na finančním trhu. 

Řada článků v ekonomickém tisku svědčí o tom, že mnozí ekonomičtí komentátoři, analytici, finančníci i politikové, kteří až dosud vyznávali víru v posvátnou neomezenou svobodu privátního podnikání,  si tuto otázku kladou a že si svou vírou již nejsou tak jisti.

27. září 2008